Na podzimní notě

Neskutečné, je tady říjen. Další měsíc pryč. Pořád nevím, kam ten čas tak běží. Jsem v jednom kole. V práci, doma a navíc jsem byla pomoct bráchovi při sběru hroznů a za odměnu dostala  burčák. Letos si burčáku užívám. Po delší době jsem vytáhla šicí stroj a ušila nové dekorace do obýváku. Úplnou náhodou jsem potkala nádhernou látku. A to jsem šla původně jen pro nitě. Než jsem se rozhodla, co z látky bude, jsem narazila na krásné podzimní dekorace a nějak to pak přišlo samo. Hledala jsem v zásobách látku na kombinování a vypadl na mě zbytek látky s šípky a než došlo došlo k realizaci, tak jsem objevila tácek s šípky a bylo rozhodnuto, kuchyň potřebuje nový kabátek. Jen škoda, že jsem nikde neviděla ubrousky a svíčku s šípky. Využila jsem čtyř volných dnů ke všemu, co mám ráda. Chvíli šila, chvíli zahradničila a u toho snažila, co nejvíc odpočívat. Sluníčko mi přálo. Až na jeden podmračený den, ale pršelo v noci, tudíž se dalo něco dělat kolem domu. Trošku jsem upravila prostor před domem, ale dokud nebudou hotové zednické práce, nemá cenu před domem nic sázet. Musí vystačit květináče. Sešlo se mi pár krásných keramických muchomůrek, tak dotváří podzimní atmosféru. Do košíku jsem naaranžovala dobroty pro ptáčky a už si chodí vybírat. Přistihla jsem na košíku i strakapouda. Nevím, co měl v plánu ochutnat, ale nechtěně jsem ho vyplašila, tak se to už nedozvím. Přestože jsem letos zahrádku dost zanedbávala a vedra jí dala pěkně zabrat, snaží se seč může potěšit posledními kvítky. Na jaře jsem udělala malou vílí zahrádku a je čím dál hezčí. Tak krásný podzim už dlouho nepamatuji. Kéž by počasí vydrželo, co nejdéle. Rija