Kolem Nesytu

 Krásný nedělní podvečer. Opět nám pomaličku končí víkend. Nevím, proč musí vždy tak proletět. Než si člověk uvědomí, že je doma, už je tady opět pondělí. Nevadí mi, že musím do práce. Ale vadí mi, že přes týden doma už nic neudělám. Jak je venku tma, tak moje tělo má snad někde zabudovaný spínač, protože se po příjezdu z práce vypne:-). Kolem šesté se mi chce šíleně spát a přestože se snažím neusnout, abych spala v noci, tak v noci stejně nespím.                                                                              Tento víkend jsem víceméně odpočívala. Únava si vyžádala svou daň. No alespoň jsem trošku pokročila s vyšíváním. V sobotu jsme se šly s Nelinkou projít do polí ke kolejím, letos poprvé. Dnes ráno nás přivítal pocukrovaný trávník. Ale jen tak aby se neřeklo. V noci pršelo, ale nad ránem spadla nějaká vločka, která se kupodivu udržela. Bohužel ne moc dlouho. Dopoledne začalo pršet, padla mlha a do oběda bylo po parádě. Za odměnu vykouklo sluníčko. Sluníčko je takový spouštěč procházek. Jenže, kam vyrazit, když to tady v okolí máme projít milimetr po milimetru. Museli jsme vymyslet trasu, kde není polní cesta, ale asfaltka, abychom nedonesli domů prasátko. Napadlo nás zajet kousek za Mikulov, do vesničky Sedlec. U obce se nachází největší rybník na Moravě a kolem vede cyklostezka k Hraničnímu zámečku a potom do celého Lednicko-valtického areálu. Na kole cestu známe, tak jsme si řekli, že se projdeme. Dali jsme si limit 5km, protože Nelinka je přeci jen dáma v letech, tak ať jí nezatěžujeme moc pacičky. U rybníka to vypadalo, že stejný nápad dostalo víc lidí a všichni s pejsky, ale naštěstí jen my se vydali dál od vesnice. Ušli jsme krásných 6 km. Vyvětrala jsem si hlavu (říkám, že si chodím větrat mozek, aby správně v práci fungoval. Nějak čím dál víc zapomínám) a pokochali jsme se okolím. Díky tomu, že jsou stromy bez listí, měli jsme krásný výhled na Valtice a kolonádu na Rajstně. Díky tomu, že je okolí Nesytu ptačí rezervací, tak jsem měla to štěstí, že kromě volavek, kachen, hus a labutí jsem viděla žlunu zelenou. Jedna volavka mi trošku zapózovala na ledě. Krásně jsme se provětrali a Nelinka už má půlnoc. Včera v noci bylo deset stupňů, tak poskočily sněženky. Už mám pár krásných trsů na zahradě. Když jsme dům koupili, tak kolem domu byla spousta sněženek, ale postupem času se začaly vytrácet. Nespíš tím, jak se tu rozmnožovali hryzci, nebo suchem, nevím. Každopádně mě pár kamarádek obdarovalo cibulkami sněženek a těm se u nás naštěstí zalíbilo. Výborné je také to, že kvetou postupně, od ledna až do března. Záleží na místě, kde jsou. Mějte pohodový týden. Rija