Řeka čaruje

Zdravím vás v tomto krásném horkém letním dni. Mám ráda léto a teplo, ale už mě to nějak zmáhá. Ráno jsem jela opět vlakem do práce a chvilku jsem měla pocit, že mě zebe od noh. No jak by taky ne, když teploměr v pět ráno ukazoval osm stupňů. Teď v půl páté večer máme ve stínu třicet dva stupňů. Docela pěkný blázinec. Ráno bych unesla teplé ponožky a odpoledne se mi stává, že v práci zapomínám sako, které pak druhý den chybí. Ale i přes takové drobnosti mi cestování nevadí. Mám možnost pozorovat krajinu kolem sebe. Během roku si spoustu věcí ani neuvědomím, ale při čekání na vlak zjistíte, že na začátku práznin slunce po ránu svítilo krásně na obzoru, dneska už chvíli čekám na zastávce, než vykoukne zpoza kopce. Každý den cestou do práce chodím přes řeku. Běžně je v řece málo vody a tvoří se ostrůvky. Když v červnu pršelo, nechybělo moc, aby se voda dotýkala mostu. Před pár dny jsem viděla v řece shozené nákupní vozíky a dopravní značku. Nejspíš se někdo nudil a tak si dal tu námahu, aby vozíky shodil z mostu do řeky. Dneska ráno jsem si všimla, že je voda krásně čistá a jde vidět až na dno řeky. Cestou z práce mě zaujalo velké množství rybiček na dně. Nedalo mi to, tak jsem vytáhla z kabelky foťák, bez něj nedám ani ránu, a pokusila jsem se vyfotit svět pod vodou. Dost svítilo sluníčko, tak jsem si říkala, uvidíme co z toho výjde. K mému úžasu se mi podařilo vyfotit nejen hejno malých rybiček, ale i větší rybu, která ty hejna rozháněla. Trošku jsem se na mostě zapomněla a málem mi ujel vlak, ale za tu nádhernou podívanou to stálo. Krásné letní dny a až mi padne do foťáku zase něco zajímavého, tak se s vámi podělím. Rija