Cestou do práce a z práce

Opět nastala doba, kdy skoro v pravidelných intervalech, dojíždím z chaloupky vlakem do práce. Už v pondělí ráno jsem jela poprvé. Jezdím z malého nádraží, kdysi jsem z něj jezdívala denně do školy. Tenkrát mě ale nezajímalo, co se na nádraží děje. Po loňském zážitku se srnkami, mám foťák pořád v pohotovosti. Pondělní ráno mi připadalo takové obyčejné. Sluníčko schované za kopcem, ranní chlad se mě pokoušel probudit. Jediné co mě po ránu zaujalo, bylo cvrlikání ptáčků. Po chvilce jsem zjistila, že jsou to vrabčáci. Vypadali jako pytel blech. Nestačila jsem obdivovat jejich aktivitu hned po ránu. O tom, abych je vůbec zachytila foťákem, nemohla být ani řeč. Za to dnešní ráno bylo naprosto jiné. Sluníčko zářilo na obloze jako ohnivá koule a hned to ráno bylo takové krásnější. Vrabčáci řádili opět jako o život, ale přidaly se k nim i vlaštvovičky, které si udělaly pod střechou hnízda a od samého rána krmily svoje mláďata. Pokoušela jsem se o nějakou ostrou fotku, ale ty čiperná zvířátka, jsou po ránu na mě moc akční. Nakonec jsem přeci jen něco vybrala. Přijela jsem dost brzy na nádraží, ale pozorováním ptáků mi čas do příjezdu vlaku utekl jako nic. Cestou z práce, jsem šla kolem nádherně rozkvetlé katalpy, takže jsem neodolala a musela si ji také nafotit. Uvidíme jaké překvapení nás čeká v příštích dnech, podle předpovědi mají přijít bouřky. Tak snad ještě zvládnu posbírat levanduli. Děkuji vám za návštěvu Rija

Škoda, že je rozmazaná, právě odlítá vlaštovička

Hnízdo je plné drobotiny

Vrabčák obývá také jedno hnízdečko

Tenhel jediný vrabčák vydržel déle jak dvě vteřiny na větvičce

Kvetoucí katalpa