Letní

Zjišťuji, že v poslední době zanedbávám jak blog tak net. Léto už prostě takové je, člověk je raději někde venku a nesedí u počítače. To je můj případ. Ještě lépe řečeno, jsem neustále někde v pohybu. Průběžně střídám pobyt doma s pobytem na chaloupce. Ačkoli se to nezdá a moje zahrádka není zatím tak veliká, stále je na ní co dělat a stále ji zanedbávám. Levandule kvete a voní jak divá a tak neustále stříhám a suším další a další květy. Ač je to s podivem letos mám neustále nějakou tvořivou náladu a tak i tvořím. A když mě chytne lenošivá nálada, tak stačí usednout pod pergolu a pozorovat ten svůj maličkatý zvěřinec. Micka se sice před námi tváří jako největší nepřítel koťat, ale už jsem ji přistihla jak po sobě ty dva malé tarzany nechá lozit a skákat a sem tam je olízne. Takže jsme na nejlepší cestě ke spokojené rodině. Nela má dva společníky ke hře a blbostem, tedy pokud jí zrovna neberou její oblíbený balonek, to se jí opravdu nelíbí a Šmudlince se zase tak moc zamlouvá. Pozorovat ji při hře je opravdu mnohem lepší než televize, tedy pokud ji člověk nemusí od někud zrovna zachraňovat. Má totiž velikou oblibu někam lozit. Nejvíc miluje kbelíky. Zrovna dneska mi manžel volá, že se mu ztratila a nemůže ji najít, říkám klepni do misky a uvidíš jak přiběhne. Nepřiběhla, ale z kuchyně se ozval rachot a manžel Šmudlinku zachraňoval z koše na odpadky. Máme takový ten vyklápěcí, takže do ně skočila, ale ven už to nešlo. Mikeš ten se pro změnu rozhodl být neviditelný úplně. Občas ho po delším hledání najdu, jako sedící sochu na okně, kde splyne s truhlíkem, případně splyne s hlínou pod růží, kde se oddává odpočinku. Po takových lumpárnách je posilňující spánek jen to nejlepší. Musí přeci načerpat síly na další zlobení. V těch okamžicích Nela, jako věrný strážce leží kousek od nich a dohlíží na jejich klidný spánek. A pak mám stíhat psát na blog a nebo případně ještě stíhat číst ty vaše. Čtení ještě občas zvládám, ale komentovat už ne. Nesmím opomenout ani takovou událost, jako jsou dvacáté narozeniny syna. Jak ten čas neuvěřitelně letí, nedávno to byl takový maličký uzlíček, v době svého narození byl se svými 4kg a 53 cm, největší dítko v porodnici. A pořádná oslava musí být s dortem, o který se již tradičně stará babička. Je úžasně nápaditá, takže ani letos nezklamala a její originální dort chutnal skvěle. Tady je malá ochutnávka uplynulých dní a věřte, že ještě nějaké to povídání mám v záloze. Přeji vám krásné pohodové letní dny. Rija