Víkend na chaloupce

Nevím jestli i vy to pozorujete stejně, ale mě vždycky ten víkend tak rychle uletí a zvlášť, když je pěkné počasí. Hned po příjezdu v pátek odpoledne jsme sedli na kolo a jeli se kousek projet. Jeli jsme jen pár kilometrů, abychom přijeli za světla zpátky. A  protože venku bylo nádherně, tak jsme seděli do pozdních nočních hodin na zahrádce a popíjeli výborné moravské vínko, jak jinak na Moravě. Sobota mi vždycky uplyne jako voda. Peru, vařím a sem tam něco udělám na zahrádce. Letos jsem poprvé zkusila nasadit pár keříčků rajčat do kbelíků, jen tak na chuť a pokus vyšel a skoro každý víkend sesbírám malou misku krásných rajčat a ještě mi zbyde něco jen tak do pusy. Hned má rajčatový salát jinou chuť. Od rána se počasí nemohlo rozhodnout, jestli bude pod mrakem a nebo sluníčko. Měli jsme v plánu celoodpolední výlet na kole, ale nakonec jsme jeli jen do Mikulova a zpátky. I tak to byla krásná projížďka mezi poli a větrolamy. Trošku pofukovalo a sluníčko si hrálo na schovávanou. Foťák mám v poslední době vždy po ruce a už ho i dobíjím. Rozhlížela jsem se po krajině a dívala se po podzimní dekoraci. Bohužel květnové mrazíky dali zabrat i planým rostlinám, takže v okolí není jediný šípek. Zatím stejně nehodlám dělat podzimní výzdobu, protože afrikány kvetou jedna báseň a je mi líto je likvidovat. Kdoví jestli vůbec letos pořídím nějaký vřes a chryzantému. Nebýt ranních nižších teplot a dozrávání vína (i na našich třech hlavách, v květnu pomrzlích, světe div se uzrálo pár střapců), tak ani nic nenasvědčuje, že se blíží podzim. Z výletu jsme přijeli brzo, tak jsme si vzali stativ a šli na kopec vyfotit západ slunce. Na závěr dne ještě jedno z posledních grilování. Chlapi klobásek a já sýr a baklažán. Venku bylo krásně ticho a já si donesla deku, lehla jsem si na houpačku, odklopila střechu a pozorovala miliony hvězd na obloze. Měla jsem štěstí a viděla padat tři nádherné meteority. Jeden měl za sebou nádherný hořící chvost. Tak mám v záloze splnění hned tří přání. Byl to překrásný večer a ráno se mi nechtělo z postele. Jakmile jsem uviděla z okna sluníčko a představa kávy na zahrádce, mě vytáhla z postele raz dva. Kupodivu bylo krásně teplo a my se kochali krásných ránem i s našimi mazlíčky. Po obědě jsem jsem jednoho mazlíčka šoupla do sprcháče a udělala z něho krásnou bílou kuličku, nebo spíš ledově bílého ledního medvídka. Bohužel fotka není, protože madam se naštvala a odmítala se se mnou bavit, natož vyfotit. V týdnu se jde ostříhat a do víkendu ji trucování snad přejde. Přeji vám všem krásný nadcházející týden. Rija