Opět na kole

Bicykl je zdrojem zábavy,
kde chci, tam sám se zastaví,
pak stačí šlápnout na pedál
a hned jsem o kousek dál.

Bicykl povznáší na duši,
nekazí čmoudem ovzduší,
tak můžu říct a není to hec,
lidi kolo to je famózní věc. 
  
Přesně tyto slova mě napadala, když jsem dneska sedla na kolo. Už jsem potřebovala provětrat hlavu a počasí k jízdě na kole zrovna svádělo. Z práce jsem došla později, takže než jsme se vymotali, rozhodli jsme se jet opět jen k Janohradu. Cesta není náročná a konečně přestávám mít problémy s dýcháním, tak cesta ubíhala moc příjemně. Hned na začátku cesty na nás z křoví mávala krásná rezavá veverka. K Janohradu jsme dorazili brzy a tak jsme chvíli poseděli a koukali na odrážející se slunce na vodní hladině. Bylo opravdu nádherně a tak jsme se rozhodli pro jinou zpáteční cestu. Po chvilce terén vypadal spíš na horské kolo, ale naštěstí to bylo jen kousíček a odměnou nám byl úžasný výhled na stoleté stromy a vjeli jsme do odlehlých koutů lednické zahrady. Všude kolem byly úžasné vzrostlé stromy zajímavých tvarů a pak jsem spatřila louku posetou fialkovými ocůny. Tolik jsem jich pohromadě ještě neviděla a z té nádhery se mi až motala hlava. Naštěstí vozím foťák neustále sebou, takže jsem se pokusila vyfotit nejen slunce na vodní hladině, ale i louku s ocůny. Narazili jsme na mnoho dalších cestiček, tudíž to nejspíš nebyla poslední cesta. Jako bonus jsme po příjezdu vyšli pěšky do sedmého patra. Dělají nám nový výtah, tak máme každý den vynikající pohybový trénink. Rija

Janohrad

Minaret