Výstava

Před časem jsem zjistila, že nějak zanedbávám duševní potravu. Jednou za rok se nám s manželem podaří dostat se do divadla a tím to končí. V zimě jsem chtěla jít na výstavu. Měli jsme tady v městském muzeu vystavené rekvizity ze seríálu Arabela. No nakonec mi dny šíleně utekly a bylo po výstavě. Sem tam mě něco zaujme, ale než se rozhodnu, je většinou konec. Proto jsem si řekla, že to musím napravit a zjistila si, co se v okolí děje zajímavého. Když jsem se v červnu dozvěděla, žese pořádá výstava Koloniál pana Bajzy, hned mi bylo jasné, že tuhle si rozhodně nesmím nechat ujít. Jenže konem pololetí, uzávěrky, příprava na dovolenou a dny letely jak voda a já výstavu pustila z hlavy. Po návratu z dovolené jsem našla u Jitky na blogu článek o výstavě a tak jsem se domluvila s kamarádkou a dneska jsem si konečně na výstavu zašly. Bylo to jako bychom se vrátily v čase. Z celé výstavy na nás zavanul, takový podivný klid a pohoda a připomenutí časů dávno minulých. Mnoho věcí si už ani nemůžeme pamatovat. Opravdu bylo na co koukat. Myslím že nás nejvíce zaujaly oděvy a prádlo. Klidně bych si troufla takové prádlo nosit i dnes a dokonce i černé šaty s rukavičkami, bych oblékla. Moc jsme si to obě užily a pořád bylo na co se dívat. Veru moc ti děkuji za krásné odpoledne. Doufám, že brzy zvládneme výstavu Alfonse Muchy, v místní synagoze. Rija