Modravých dálek volání II

Venku se příjemně zatáhlo, možná se poštěstí a spadne i nějaká voda. Tudíž je to vhodná doba pro pokračování letního seriálu z dovolené. Kromě koupání a povalování na pláži, jsme si udělali i pár výletů. První výlet byl do nedalekého Primoštenu, kde jsme byli na dovlené před šesti lety. Je to malé malebné městečko v nejjižnější části Severní Dalmácie. V okolí se pěstuje vinná réva a olivovníky. Stará vesnice je terasovitě rozmístěna na nevelkém poloostrově. Její počátky sahají až do středověku. Původně to byl ostrov, který byl spojen s pevninou mostem (Primošten = přemostěný, připojený mostem). Později byl na mělčinu navezen násep a vznikl tak malý poloostrov. Na něm se začali usazovat uprchlíci před Turky a obehnali jej hradbami s obrannými věžemi. Z úzké šíje, která je nyní pěkně parkově upravena, se vchází branou do starého městečka. Hned za ní následuje malé rušné náměstí, které je i dějištěm kulturních a zábavních akcí. Na dominantním místě stojí farní kostel sv. Jiří. Od kostela se otevírá krásný výhled na vesnici, okolní pobřeží a přilehlé moře. Tak tyhle informace se dají vyčíst z netu. My jsme si samozřejmě zašli na výbornou zrmzlinu, k jejjímuž zakoupení předcházel malý umělecký zážitek. Během několika vteřin prodavač vykouzlil malé umělecké dílo. Posezení v malém parku, před vstupem do starobylé části, bylo začátkem úžasné podívané, která se nám otevřela po vstupu do nitra poloostrůvku. Vyšli jsme až nahoru ke kostelu a sledovali západ slunce. V zapadlé uličce můj zrak spočinul na nádherné zahrádce. Pár kroků níž jsme se v malebné taverně zastavili na skleničku místního vína a ochutnali i plody moře. Byli jsme tam dvakrát a jednou se mi podařilo zachytit úžasný západ slunce. Tím pro dnešek končím povídání z dovolené a brzy si nachystám nějaké pokračování. Rija