Kouzelné ráno

Za ranních červánků
sen mi vjel do spánku.
Jsem viděla chvíli
nad hlavou tancovat víly.
Oděny byly snad
v lehounký vílí šat.
Přec to byl pouhý sen
mám na co vzpomínat celý den.

Ano přiznávám, že je to chabý pokus o verše, ale  je to snad poprvé, co se mě nějaký verš vůbec napadl. A co mě k tomu vedlo, veršovat právě v úterý. Dnešní ráno. Rozhodla jsem se, že tento týden budu dojíždět do práce z chaloupky a můj hodný manžel mě každé ráno vozí na nádraží na vlak. Dneska ráno jsem vyšla z domu a uchvátil mě pohled na oblohu přede mnou. Vycházející sluníčko zbarvilo oblaka do nádherné malinové barvy a oblaka vypadala, jako právě natočená cukrová vata (ještě stále ji miluji, právě tak jako když jsem byla malá). Než manžel otevřel bránu, tak jsem vytáhla foťák a udělala pár fotek. Den začal krásně a mě vůbec nevadilo, že jsem musela vstávat o hodinu a půl dřív, než když jsem na bytě. U nádraží jsem vystoupila a ještě jsem nebyla na nádraží a něco vyběhlo z křoví a já se šíleně vylekala. Zůstala jsem v němém úžasu stát, protože z přilehlého křoví, hned u nádražní budovy, vyběhly srnky. Tedy jedna srnka a dva koloušci. Chvíli jsem zírala, jak zvířata přeskakují koleje a hodlají zmizet v dalším křoví. Tu mi blesklo hlavou, že zkusím vytáhnout foťák a vyfotit srnky. Snažila jsem se skoro nehýbat a opatrně zaostřila foťák. Bohužel nemám moc kvalitní optiku a mě se klepou ruce, jak staré bábě, takže první záběry byly rozmazené. Už jsem to chtěla vzdát, ale na nádraží je zábradlí, které oděluji prostor nádraží od kolejí. Pomalými krůčky jsem se šinula těch pár metrů k zábradlí, abych na něj mohla položit foťák a pak už jsem jen cvakala a cvakala. Srnky ještě vyšly z poza stromů a já měla nejspíš štěstí na správný vítr. Prošly se podél kolejí a po pár minutách zmizely v křoví. Musím se přiznat, že jsem celý den těšila až stáhnu fotky a uvidím, zda se aspoň nějaká podařila. Jsou trošku mázlé, ale jsou. A když už jsem na nádraží stála sama, tak jsem udělala i pár snímků nádhraží a oblohy nad ním. Dnešní den začal přímo kouzelně, byl trošku hektický a končí přímo kouzelně, poněvadž jsem měla na návštěvu kamarádku, se kterou jsem se už pár let neviděla. Bylo to moc příjemné setkání. Proto mi snad odpustíte to poetické zasnění. Přeji vám krásný večer a zítra pohodový den. Rija