Modravých dálek volání III

Skoro celý týden, jsme se z terasy koukali na kamenitý pahorek, vyčnívající z moře. Chlapi na jeho vrcholu viděli část pevnosti a neustále je lákalo, vylézt na vrchol a zjistit, na co vlastně koukají. První den se jim sice podařilo doplavat k jeho břehům, ale to je neuspokojovalo. Až ve čtvrtek, když jsme šli pěšky do centra nakoupit, tak je pahorek přitahoval doslova magickou silou a my se vyškrábali až na vrchol. Cestou jsme šli kolem krásně upravených domů, plných květin a stromů. Nebylo to nijak náročné, ale protože bylo horko, než jsme dostali na vrchol, byli jsme mokří jak myši. Ten výhled za to stál. Slunce zapadalo pomalu za obzor a jeho nádherné odlesky vytvářely užasné barvy. Mysleli jsme si, že pevnost je z novodobých dějin Chorvatska, až doma jsme si na netu přečetli, že byla postavena už během napoleonských válek. Z vrcholu byl nádherný výhled k místu našeho bydliště a přilehlých ostrovů. Byla to zajímavá cesta a nádherný západ slunce. Doufám, že v těchto pošmourných dnech vám pohled na tu nádheru zvedne náladu. Mějte se krásně a brzy přinesu poslední repotáž z dovolené. Rija

u nás doma bychom tu nádheru vystříhali z buxusu, tady je to z tymiánu

pohled z pahorku na apartmán