Malý kočičí příběh

Už pár let se celý týden těšíme až o víkendu vyrazíme na chaloupku. Poslední měsíc je naše těšení ještě větší a to jak už víte, způsobil nový přírustek do rodiny, tři malá koťátka. Každý týden sledujeme pokroky v jejich vývoji. Po měsíci jsme se dočkali, koťata začala vyskakovat z boudy a zkoumat okolí. Musím říct, že je to lepší jak televize. Nejoblíbenější místo je botník. Pomaličku se začínám smiřovat s tím, že nikdy nebudu mít krásné upravené zádveří. Naučily se tam spávat dospělé kočky a malá koťátka si tam udělala prolézačku. Neustále jsou tak boty rozházené kolem a boty plné chlupatých kuliček. Teprve až pozdě večer, donutím utahané kuličky, aby zůstaly v pelíšku. Zkusila jsem do misky nalít mlíčko, jestli už budou umět pít. Chvilku jim trvalo než pochopily, co s tím mají dělat, ale pak během chvilky byla miska prázdná. Dneska jsem si přispala a už na mě všichni čekaly za dveřmi. Velké kočky dostaly jídlo na okno a jak klepla miska, už se sbíhala  i koťata a hledala misku. Ty mají své jídlo dole. Nelinka má o zábavu postaráno. Od rána do večera se motá kolem koťat. Ty se jí vůbec nebojí a udělaly si z ní prolézačku. Musím si těch kuliček užít, protože za chvíli dvě půjdou do služby. Kamarádka dostane párek a jedna kočička zůstává doma. Jen se zatím nemůžeme shodnout, která. Tak a teď jedna nedělní pohádka pro vás. Krásný zbytek neděle Rija