Jeden obyčejný týden

Uplynulý týden byl pro mě dost náročný. Nejvíc psychicky a nejnáročnějším dnem byla středa. To jsem s kolegyní jela na školení do Prahy. Celou dobu jsem si říkala, co když tam budu vypadat jako blbec, co nic neumí. Naštěstí školitel byl v pohodě a i když těsně po školení to vypadalo, že vše chápu, dneska už mám pocit, že zase nic nevím. Tak nezbývá než se do nového programu pořádně zakousnout a naučit se ho. Malou náplastí, po náročném školení, mi byla návštěva super obchůdku s oblečením. Koupila jsem si krásnou bílou halenku, její fotku vám ukáži později. Ovšem hlavní vypětí jsem prožívala se starším synem, který ve středu dělal státnice. Je to šikula a tak mám doma bakaláře. Jako bonus měl samá Áčka a dostal dobrou nabídku na brigádu. Tím se uzavřela další etapa jeho života. Těžko je to k uvěření, když nedávno to byl můj malý chlapeček, který si nejraději hrával s vysavačem. Tento pomocník v každé domácnosti, přímo fascinoval mé dítě. Na každé návštěvě jsem měla to nejhodnější dítě pod sluncem, protože všichni doma měli vysavač a než ho prozkoumal, maminka mohla v klidu vypít kávu. Jo to už je hodně dávno. Syn pomaličku odchází za svým životem. Teď ještě aby mladšímu vyšlo odvolání, ano i on nenapsal sloh u maturity, a dostal se na vysněnou školu a bude u nás opět pohoda. Ani tento malý stín nám nezabránil, abychom si včera večer ugrilovali nějakou mňamku a poseděli do pozdních večerních hodin u skleničky šampaňského. Rija