Hrající se koťata

U nás je to úplně stejné jako loni touhle dobou. To jsme si domů přinesli Micku a o pár týdnů později i Zrzka. Od té chvíle jsme skoro celé léto nepotřebovali televizi. Každý víkend jsme až do večera pozorovali, jak koťátka rostou a jak si spolu hrají. Teď zase pozorujeme koťata, jen tentokrát úplně od malička. Dneska jsme je zastihli jak si spolu hrají. Pošťuchují se tlapkami, okusují, doráží. Zkouší už chytat i mou ruku. Musím říct, že Micka je úžasná kočka. Za ten rok se z plachého a bojácného koťátka, stala milá a důvěřivá kočka. Tedy co se týká nás domácích a naší Nely. Jakmile dojde někdo cizí, tak nevystrčí z boudy ani čumák a dokud neměla koťata, zmizela úplně z domu. Dneska dovolila Nelince vlézt až za ní do pelíšku a vzájemně olizovat sebe a koťata. Bylo úžasné pozorovat, jak opatrně leze za koťaty a přestože je pořád ještě střelená, jako malé štěně, tak teď si dávala velký pozor, aby na nějaké kotě nešlápla. Je zajímavé, jak to má příroda úžasně nastavené. Nebýt toho, že vím, že koťata jdou do dobrých rukou, asi bych je dávala s mnohem těžším srdcem. Uvidíme, kdy je začne kočka učit jíst. Nikdy by mě nenapadlo, kolik zvířat budu mít doma. Rija