Z narozeninového dárku

Konečně došlo k dlouho očekávanému rozbalení dárku k narozeninám (tedy ne že bych půl roku nevěděla, co jsem dostala). Nastal den D a včera po práci jsme vyrazili směr Vídeň, na mnou dlouho očekávaný koncert Andre Rieu. Původně jsme neplánovali, že bychom ve Vídni zůstali přes noc (přece jen ji máme skoro za rohem), ale nakonec jsme si řekli, že si příjemné chvíle prodloužíme a projdeme se Vídní, kterou oba máme rádi. Proto jsme využili zázemí hotelu, který manžel vybral úmyslně poblíž hotelu, abychom v noci nemuseli někam přes půl města. I počasí nám přálo. Po předchozích chladných večerech se oteplilo. Rozechvělá jsem vstupovala do haly, kde se koncert pořádal. Od chvíle kdy vstoupil Andre Rieu se svým orchestrem na pódium jsem byla v sedmém nebi. Se svým orchestrem zahrál árie z operet Netopýr či Cikánský baron, Baladu pro Adélku, Na krásném modrém Dunaji a spoustu dalších krásných skladeb, či árií. Mezi pozvanými hosty byl dudácký soubor z Irska nebo černošská skupina úžasně zpívající gospely. Svým vystoupením rozpohyboval část obecenstva k tanci. Nezapomněl ani na balónky, které se rozletí mezi obecenstvo ani na úžasné efekty promítané na plátno. Chvílemi jsem měla husí kůži a místy oči plné slz. Pro mě úžasný zážitek, na který budu vzpomínat do smrti. Bála jsem se, že pod tíhou zážitků neusnu, ale usnula jsem, jako když mě do vody hodí. Rija