U nás venku

Listopad ukrajuje poslední dny a před námi je nejkrásnější období v roce. Alespoň pro mě má veliké kouzlo. Ale než se rozloučíme s pravím podzimním měsícem, tak se ještě projdeme k rybníku. Necháme se hřát posledními slunečními paprsky. Listopad jimi pořádně šetřil a momentální počasí, je pravé podzimní. Pořád prší, fouká a momentálně, i u nás na jihu, začalo sněžit. První vločky padaly v neděli. Pořádné, velké, ale bylo poměrně teplo, tak na zemi po nich nezbylo nic víc, než pár kapek vody. V sobotu u rybníka bylo krásně, svítilo sluníčko a bylo takové posvátné ticho. Jen sem tam bylo slyšet strakapouda, jak tluče do stromu. V neděli už to bylo horší. Pořádně se ochladilo a na pár místech zůstaly stopy po nočním dešti, který se postupně změnil v příval malých ledových krupek. Do rána po nich nebylo ani památky, jen v místech, kde se ukryly před denním světlem zůstalo pár ledových kuliček. Stromy bez listí už dovolují pozorovat čiperné opeřence. U rybníka se nám podařilo narazit hned na dvě volavky. Jednu bílou a jednu popelavou. Nikdy jsem nepřemýšlela, o jejich velikosti dokud jsem je neviděla stát vedle sebe. I jeden hladový kos se nenechal při svačince na hlohyni ničím rušit. Při procházkách nechávám myšlenky plynout a jen tak pozorovat krajinu, kolem sebe. Všimla jsem si, že už se objevuje i vánoční výzdoba. Tak přemýšlím, v jakých barvách letos budu ladit a čím vyzdobím náš domeček. Tak možná příště už nějaké střípky budou k vidění. Pohodový večer. Rija