První a zároveň poslední letošní výlet

Přestože se na pár dní ochladilo a ranní teploty klesají dost hluboko pod nulu a denním se moc vylézat nechtělo, tak je vidět, že sluníčko se snaží a v místech, kde svítí a není stín se dalo krásně pobývat i v uplynulých dnech, jen na zahradní práce to moc nebylo. Proto jsem se držela víc doma. Začala jsem si dělat pořádky ve fotkách a ve svých chaotických albumech. Fotím ráda, hodně, ale při ukládání fotek nemám systém, takže ve fotkách mám fakt děsný zmatek. Využívám volných chvilek a snažím se nějak logicky obrázky uspořádat. Úplnou náhodou jsem narazila na fotky, našeho letošního prvního výletu a zároveň i posledního. Koncem února jsme si neplánovaně udělali výlet do Strakonic. Ano, máme to trošku z ruky, ale manžel si jel pro nový dalekohled, aby mohl lépe fotit hvězdnou oblohu. V pátek večer si koupi domluvil a v sobotu jsme vyrazili. Byla to taková rychlovka, ale i tak jsme se stihli maličko projít po Strakonicích. No a protože jsme byli prozřetelní a ráno Nelinku odvezli k babičce, na prázdniny, tak jsme s návratem nemuseli pospíchat. Cestou ze Strakonic jsme se zastavili v malé vesničce kousek od Třeboně. Místo, kde se narodila manželova maminka a manžel tam jako dítě trávil pár dní o prázdninách. Je to typická jihočeská vesnička se spoustou malebných domečků. Jen škoda, že koncem února se ještě brzy stmívá, tak do Třeboně už jsme dojeli dost za šera. Naštěstí tma nebyla překážkou, abychom si nedali v místní restauraci nějakou rybí specialitu. Co jiného si také dát v Třeboni. Domů jsme se už vraceli za tmy, ale den se nám moc podařil. A to jsme ani nevěděli, že to bude na delší dobu poslední výlet. Rija