čtvrtek 23. dubna 2020
Zahrada v dubnu
Letošní jaro je jiné, než ostatní, to vnímáme všichni. Snažím se využít nouzového režimu do poslední chvilky. S menšími přestávkami se víc jak měsíc hrabu v zemi. Jakmile zakleknu k zemi, přestávám vidět i slyšet. A kopu, rozbíjím a zase skládám. Než jeden kus dokončím, rozkopu dva další. Počasí mi přeje. Část skalky už mám hotovou. Předělala jsem ostrůvek, dosázela rostliny a přidala kamení. Upravuji záhony podél zdi. Zahradnictví se snažím vyhýbat, což mi jde dost špatně. Neustále objevuji rostliny, které nutně potřebuji. Až se rostliny propojí a vše pokvete, tak vše bude vypadat zase jinak. Hlavou mi běží další a další úpravy, změny a nápady. Jen kdyby tělo neprotestovalo a neustále mi nepřipomínalo, že mi není dvacet:-). Nejlepší na tom všem je, že mě to pořád ještě baví. Nemám čas myslet na problémy. Hlavou běží jen zemina, plevel, kamení a rostliny. Jednou se snad doberu k nějakému cíli. Rija
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Jsem na tom stejně. Ryju se v zemi jako krtek, pleju, přesazuju a jsem nevýslovně šťastná. :-D
OdpovědětVymazatVzpomínám na dobu, kdy si naši pořídili zahrádku. Pro mně, holku z činžáku, byl největší trest tam s nimi jít a pracovat. U pleté jsem byla schopná si k tomu lehnout a když jsem byla požádána o to, abych sklidila rybíz, trhala jsem ho po kuličce. Nemohlo být nic horšího, než zahrada. :-D
Později už v práci, zejména v době uzávěrek jsem pronášela, že se na to hezky a zvysoka .... a půjdu dělat do zahradnictví. Budu na čerstvém vzduchu a mít čistou hlavu. Ale tuž jsem byla postižená vášní k zemi a rostlinkám.
Moje dcera už také dozrála do věku, kdy se s vášní hrabe v záhonech. Jako dítě to nenáviděla. Syn naopak, jako dítě aktivně pomáhal, teď zahradu ignoruje.
Jsem dítě z vesnice, měli jsme pole, vinohrad a u babičky drůbež a králíky. Vzpomínám si, když jsem sbírala okurky, jak jsem nadávala, že píchají. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že budu mít domek a zahrádku, tak mu to neuvěřím. Když byly děti malé, tak jsme bydleli v paneláku a hodně jezdili na výlety, do přírody a když byli u babičky, tak si užívaly venkova. Takže to tak asi mělo být.
VymazatMá dcera, který bydlí v bytě říká, že pracovat na zahradě je větší záhul než být 3 hodiny ve fitku. Když dojede, tak jí to fitko klidně dopřeji. A pak my starší díky zahradě máme bezva kondičku. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatMáš pravdu, přestože mě večer bolí celé tělo, tak se cítím mnohem lépe než před pár lety.
VymazatJá už asi do věku, kdy mne rytí v hlíně bude bavit, nedorostu. Když mne to nezačalo bavit za 60 let, tak už asi nezačne. Sice mám zrovna teď ruce od hlíny, ale dělám to proto, že je to potřeba, ne že by mne to bavilo ... A musím říci, že záda jsou nadšená stejně málo jako já.
OdpovědětVymazatBuď se s tím člověk narodí nebo do toho stavu dozraje.
OdpovědětVymazatJako dítě jsme měli krásnou zahradu a to mne nebavilo, naopak.
Jako žena produktivního věku bych na zahradu neměla vůbec čas, protože kolem domácnosti, kroužky a jiné aktivity, prosté né.
A nazrála jsem do fáze, kdy mne baví vše kolem budování, vše kolem hlíny a zahrady. Není to povinnost, je to radost, je to koníček.
Přeji jen a jen to správné nasazení, ráno také vstávám jako zmlácená.