Pohádkový les

Mám ráda procházky, ale nejkrásnější jsou lesem. Škoda, že nemám za humny nějaký pořádný les. Jsem ráda, když jednou za čas vyrazíme do lesa. To si procházku vyloženě užívám. Pohled na stromy mě uklidňuje. Pokaždé se vracím s vyčištěnou hlavou a plná energie. Manžel tuhle zálibu sdílí se mnou jen má trošku odlišný pohled. Prý co mě pořád fascinuje na stromech, kamenech a křoví, které navíc musím pořád do kola fotit. On totiž netuší, že já v tom lese vidím i spoustu jiných věcí. Ano na začátku jsou to stromy, keře, rostliny. Když občas zahlédnu i nějaké zvíře, tak jsem šťastná jak blecha. Když je cesta kamenitá, tak pozoruji kamínky, kořeny. Jenže po nějakém čase se moje vnímání začne měnit. Najednou uvidím starou zelenou želvu,

kousek dál na mě vykoukne jeskyně loupežníka Rumcajse.

Čím déle lesem jdu, tím víc zajímavých věcí potkám. Tady by mohl bydlet Křemílek s Vochomůrkou,

kousek dál chaloupka Malé čarodějnice

nebo Kyklopova noha

a co teprve palouček víly Amálky:-)

Občas na mě vykoukne strašidlo, ale to jen tak, aby mi vykouzlilo úsměv na rtech

V odlehlých koutech lesa jsou k vidění různí ještěři,

nebo předpotopní nestvůry

a co teprve nestvůry z bažin.

Občas se mi podaří zakopnout o srdce přírody

nebo mi srdce pošle sluníčko.

No řekněte, je vůbec možné najít tohle všechno v jednom obyčejném lese? Nebo, že by se mi to vše jen zdálo.
Krásnou sváteční neděli. Rija