Barborka

Krásný adventní večer. Dnes bylo venku jak na jaře, jen mě mrzí, že jsem si nezvládla dne víc užít. Než přijedeme z práce, je tma. S Nelinkou projdeme pár kroků po vesnici, pozorujeme jak přibývají světýlka a během chvilky jsme zase zpět doma. V uplynulých dnech byla moc velká zima, tak jsem nechtěla, aby se Nelinka nachladila. Zatím neměla jako správný pokojový pejsek obleček. Dnešním dnem se to změnilo. Nejdříve mi jeden poslala kamarádka, od které mám Nelinku a pak jsem se pokusila o vlastní výrobu. Je to moje malé čuně a při procházkách v přírodě, jí jeden obleček stačit určitě nebude. Největší legrace byla, donutit modelínu, aby postála a foto nebylo rozmazané. Magické slovo kokinko zabírá. Postála. Oba oblečky jsme otestovaly na procházce. Zatím se nijak nebrání, tak snad bude v teple. Po chvilkách přidělávám další kousky výzdoby. Vytáhla jsem náš historický stromeček. Před 30 lety ho koupil manžel, když jsme se, ještě za svobodna, sešli, abychom si předali naše první dárky. Nějak si nevzpomínám, co jsem dala manželovi já, ale dostala jsem překrásnou šperkovnici a sadu nádherné bižuterie. Obojí mám dodnes. Ty dlouhá léta jsou už na stromečku znát, ale od té doby nemůže u nás chybět. Nejdříve na něm byly původní ozdoby, potom na něj kluci věšeli takové miniaturní ozdobičky z nějaké hmoty. Když odrostli, koupila jsem pidi baňky a poslední asi tři roky jej zdobí skleněné medvědí ozdoby. Úplně první medvědí odzdoby mi poslala kamarádka z ciziny. Do té doby jsem neměla ponětí, že něco takového existuje. Pár jsem si koupila ve Vídni a k mé velké radosti jsem sehnala i u nás. Poslední medvědí ozdobu, jsem si koupila ve Vsetíně, přímo ve výrobě vánočních ozdob. Neodolala jsem a k medvědovi přibalila i kočičku. V neděli mi syn přivezl větvičky. Mám ráda vůni jehličí, tak si vždy dělám kytici, kterou ozdobím. Pamatuji, když jsme měli Nelinku první Vánoce, měla jsem na stole kytici jehličí a na něj jsem pověsila nádherné perníčky, co mi pekla kamarádka. Měla jsem z nich obrovskou radost. Za pár dní jsem přišla domů a Nelinka seděla v rožku, schlíplý ocas a já si myslela, že se doma počůrala. Jenže nikde jsem nic nenašla. Až po delší době jsem zjistila, že ve vázy na větvičkách zbyly jen mašličky. Ta potvůrka vyskočila na židli a pak na stůl a pěkně všechny perníčky snědla a vůbec nic neponičila, ani ubrus nepokrčila. Dodnes nevím, jak se jí to podařilo, protože na kuchyňskou židli sama nevyskočí.
Dopoledne jsem si vzpomněla, že je Barbory a že nesmím zapomenout ustřihnout barborku. Samozřejmě, že než jsem dojela, tak jsem na to zapomněla, ale při brouzdání na netu, jsem na jednom blogu narazila na článek o barborkách a už jsem v pantoflích letěla na zahrádku. Nemám sice třešeň, ani švěstku, ale spokojím se se zlatým deštěm a kdoulovcem. U nás se říká, že když rozkvete barborka na Štědrý den, tak se do roka vdám. To opravdu nechci, manžela měnit nehodlám. Skoro po třiceti letech si stále myslím, že jsem si vybrala dobře. Ale dnes jsem se dočetla, že který den, od ustřižení, barborka vykvete, tak tolikátý měsíc příští rok budeme mít šťastný. Tak jsem na to zvědavá. Rija

Medvědů není nikdy dost

Dárek od kamarádky