Tajemný závan historie

Dneska ve schránce leželo oznámení, že konečně přišla dlouho očekávaná zásilka pohlednic. Když manžel viděl, jak se na ni chvěji, tak i přes pozdní příchod z práce, šel na poštu a balíček mi přinesl. Pohlednice jsou ještě hezčí než na fotkách na aukru. Nostalgicky jsem v nich začala listovat a překvapilo mě, jak jsou zachovalé. Začala jsem zkoumat z kterého jsou asi roku. Část jich je nepopsaná, ale pár jich prošlo poštou a tak mají jak známku, tak i razítko. Většina jich je z dvacátých let minulého století, některé ještě z dob Rakouska Uherska a dokonce jsem objevila dvě pohlednice, z druhé světové války i se známkou Adolfa Hitlera. Většinu pohlednic zdobí úhledné písmo a oslovení, jak z filmů pro pamětníky. Neměla jsem v úmyslu číst přáníčka určená cizím, neznámým lidem, ale z pohledů na mě dýchly osudy lidí, které je psali i v těžkých chvílích. Většina přání je k Vánocům, do nového roku, k svátku, k narozeninám. Je zvláštní, že i v těžkých dobách lidé mysleli jeden na druhého a snažili se potěšit. Pro mě nejzajímavějším pohledem se stalo přání k velikonocím, psané česky a poslané z Paříže. Rok je bohužel nečitelný, ale zajímavé je, že na pohlednici je napsáno dopisnice i v češtině, vedle dalších cizojazyčných textů. Přestože jsem původně chtěla jen pár pohlednic s motivy dětí na dekoraci, získala jsem zajímavý soubor plný nostalgie, vzpomínek a krásy starých časů. Určitě se o jejich využití podělím. Vaše Rija

Pohlednice zaslaná z Paříže