Pod toskánským sluncem - den třetí

Po náročném dni ve Florencii a se stoupající teplotou, jsme si řekli, že si uděláme odpočinkový den. Chtěli jsme se jen podívat na rodný dům Galilea Galileiho a pak zajedeme k moři. Prošli jsme náměstím Zázraků a kouzelnými úzkými uličkami došli na Piazza del Cavalieri. Nádherné historické náměstí. Našli jsme i dům, co jsme chtěli a spoustu dalších zajímavostí. Úplnou náhodou jsme došli k botanické zahradě. Neodolala jsem a museli jsme se jít podívat. Množství úžasných rostlin a stromů mě úplně okouzlila. Asi nejvíc mě fascinovaly obrovské bambusy. Ve stínu stromů byl příjemný chládek a úžasný klid. Asi nejvíc mě nadchl květ lotosu. V tom horku byla procházka zahradou úžasně osvěžující. Počáteční předsevzetí krátké procházky se rozplynulo a my zatoužili po dalším poznávání. Na rady majitele penzionu, kde jsme byli ubytovaní jsme zajeli do městečka Pietrasanta. To že je město hodně staré bylo jasné už při pohledu na zbytky římských hradeb. Na náměstí se nachází krásný románský kostel a vedle je katedrála sv. Martina. Líbilo se mi, že je městečko poloprázdné a všude byl takový klid. Prošli jsme si přilehlé uličky, pokochali se malými krámky. Zajímavostí Pietrasanty je, že z této oblasti pocházel mramor, který používal Michelangelo. Dodnes je tady spousta mramorových dílen. Byla to příjemná návštěva. Poseděli jsme v kavárně u šálku dobré kávy a nechaly kolem sebe plynout čas. Nakonec došlo i na moře. Tentokrát jsme objevili krásné otevřené moře, ale plavat se v něm nedalo, protože byly dost velké vlny. Ale na osvěžení mi stačilo, nechat se na břehu omývat vlnami. Písek jsem ale měla úplně všude:-))). Další krásný den utekl jak voda v moři. Přiznám se, že i když jsem byla pořád zpocená, tak mi nepřišlo horko tak ubíjející, jako máme doma. Možná je to i tím, že tam nebylo dusno. Rija