Brno je zlatá loď

Přeji krásnou neděli. U nás se rýsuje zajímavý den. Na východě jasná obloha, sem tam slunečné paprsky a na západě černo. Ráno jsem se snažila udělat pořádek na kartě od foťáku a zavzpomínala na končící týden. Byl hektický, moc hektický, ale taky krásný a to i přesto, že jsem byla doma sama bez manžela. Manžel vyrazil s mým bráchou na každoroční výlet na kolách. Tentokrát jeli do Máchova kraje. Na mě už kopce nejsou, tak jsem si volné dny užívala po svém. V pondělí jsem vyrazila do Brna. Na žádné nákupy, ale poznat, co ještě neznám, nebo kde jsem už dlouho nebyla. Plány byly velké a přestože jsem nestihla ani desetinu toho, co jsem chtěla, tak jsem si den užila do poslední minuty. Ani nevím, kdy naposledy mě bylo tak fajn. Měla jsem výborné průvodkyně, takže čas utíkal neskutečně rychle. První naše kroky vedly do botanické zahrady. Nikdy jsem v ní nebyla a moc jsem po ní toužila. Dlouho jsem přesvědčovala manžela a teď jsem ráda, že k tomu nedošlo, protože s ním bych si tu procházku tak báječně nevychutnala. Spoustu rostlin mám na zahradě a spoustu rostlin a keřů jsem tam objevila, které nutně potřebuji:-))))). Ještě štěstí, že mám tak velkou zahradu a ještě dost volného prostoru. Zjistila jsem, že všechny tři máme společný zájem v kytičkách, tak nám pusy jely o sto šest. Prozkoumaly jsme i skleníky a dopoledne nám uteklo, ani jsme nevěděly jak. Jak jsme byly zabrány do zkoumání rostlinstva, tak jsme ani nepostřehly, že máme hlad, takže jsme se přesunuly na oběd a vyrazily jsme na Petrov. Ten jsme tedy trošku ošidily (alespoň mám důvod brzy do Brna zavítat znovu). Přestože počasí bylo všelijaké, tak jsme využily toho, že není moc velké horko a rozhodly se vyrazit na přehradu a parníkem na Veveří. Vůbec nám nevadilo, že je pondělí a areál hradu je uzavřen. Než jsme obešly okolí hradu, tak nám jeden parník odjel. Chvilku nám sprchlo, ale nebylo to nic hrozného, protože jsme přečkaly bez úhony pod stromem. Na cestě zpět jsme musely přeskakovat stovky malých rosniček, které déšť vylákal na procházku. Ještě štěstí, že mě domů vezl syn a já se nemusela honit na vlak, či autobus, abych domů dojela nějak rozumně, protože bych parník a Veveří nestihla:-))). Byla jsem ráda, že první známky únavy jsem ucítila až po příjezdu domů. Po dlouhé době jsem spala skoro celou noc. Rija