Volné dny

Jak se blížily červencové svátky, tak jsem si plánovala, jak je celé prolenoším s knihou nebo s nějakou ruční prací. Nakonec jsem na lenošení nějak neměla čas. Tak je to skoro vždycky. V úterý ráno jsem se probudila do zamračeného dne. Pro jistotu jsme s Nelinkou vyrazily na procházku, co kdyby přeci jen začalo pršet. Prošly jsme se kolem rybníka a zašly kus dál. Jako každý rok, i letos, jsem si pět minut před dvanáctou šla natrhat snítky obilí. Hodně dlouho jsem si říkala, že musím vyjít dřív, než bude úplně zralé a opět jsem šla na poslední chvíli. Naštěstí se mi podařilo najít ještě pár snítek zelených. Moc snítek nepotřebuji, jen pár do pěkné kytičky na stůl. Obilí jsem pověsila do kůlny, aby trošku proschlo, než nastříhám trošku levandule. Tím moje příprava na výzdobu skončila. Šla jsem si umýt ruce a doma apokalypsa. Ze všech prasklých spár se hrnuly okřídlení mravenci. Tolik jsem jich doma ještě neviděla. Pustila jsem se do boje s tou hnusnou havětí. K něčemu to bylo dobré. Zvládla jsem spárování silikonem a máme opravenou i spáru kolem umyvadla. Od mravenců jsem se přesunula k renovaci jídelního stolu. Jenže když byl stůl celý očištěný, tak jsem zjistila, že mi v obchodě prodali špatný vosk. Nebyl vhodný ke styku s potravinami. Naštěstí vypomohl syn, který přivezl lazuru a já mohla dokončit renovaci. Není to dokonalé. Musím se naučit zacházet s bruskou a časem desku stolu vylepším. Zatím ošetření desky stolu něco vydrží. No a protože jsem všechnu práci dělala doma, tak jsem si za odměnu dala jeden generální úklid. Mimochodem jeden jsem dělala v sobotu, protože nám měnili poslední okno a zítra si úklid střihnu znovu, protože přijde zedník okno konečně zapravit a položit parapet. Měl dojít hned prvního, ale nedorazil. Tak snad to zítra klapne. Když už mi ta práce tak šla od ruky, tak jsem se pustila do vylepšení  jednoho záhonu na zahradě a dnes se mi ho, za pomoci manžela, podařilo dokončit. Ještě bych potřebovala déšť, ten se nám neustále vyhýbá. Spadne pár kapek a ty jsou během chvilky pryč. Za pár minut už není poznat, že něco spadlo. I tak se mi zahrádka za mou péči odměňuje a přes sucho a vedro kvete. Momentálně kvetou mé oblíbené denivky a topolovky. Pořád jsem si stěžovala, že mi nejdou a před pár lety s bídou vyrostla jedna rostlina a kvetla růžově. Netuším, kde se u mě vzaly teď, ale mám pět barev. Tu poslední jsem včera našla v koutě a kvete vanilkově.  Nebojte se lenošit umím, včera jsem to vyzkoušela. Nedělala jsem vůbec nic, když nepočítám vaření. Volné dny mi utekly jak voda a je za mnou i víkend. Netuším, kam se ten čas tak žene. Přeji vám krásné a pohodové léto. Rija