Pondělní ráno bylo plné optimismu, tudíž i naše putování vypadalo optimisticky. Nelinka spala celou noc a dopoledne vzorně nastoupila do auta. Příjezd jsme měli domluvený na třetí odpoledne, tak jsme si naplánovali pár zastávek. První byla v Holašovicích. Už dlouho jsem toužila tuto malou jihočeskou vesničku navštívit, ale nějak mi nebyl osud zatím nakloněn. Podařilo se to až nyní. Prošli jsme se krásně upravenou návsí s malým rybníčkem a krásným vodníkem. Moc se mi líbí jihočeské vesničky s rybníkem uprostřed návsi. Pokaždé si smutně povzdychnu, nad naším zarostlým rybníčkem, který má také své kouzlo, jen ho zatím nikdo neobjevil. Jihočeské domečky jsou krásné a říkám si, jak se dřív lidé snažili ozdobit si své bydlení a zanechat dalším generacím tu krásu. Občas si říkám, co zbude po nás? Manžela zaujal ukazatel na holašovický Stonehenge. Zajímavé místo s keltským duchem. Mě víc zaujal výhled na temelínskou elektrárnu:-)))). Byla krásná viditelnost a při pohledu na chladící věže, jsem měla pocit, že jsou za rohem. Vrátili jsme se do vesničky a u lahodné kávy přemýšleli o další zastávce na naší cestě. Vyhrála to malá obec Dobčice. Čím je tato obec zajímavá? Krásnými domečky a na návsi se natáčel film Babovřesky. Zajímalo mě, jak moc věrná je podoba ve filmu. Dost. Některé domky jsem si okamžitě vybavila. Prošli jsme po návsi a pokračovali dál. Další zastávka byla v Netolicích. Ta už měla prozaičtější důvod - hledali jsme restauraci, kde bychom se mohli najíst a mohli jsme mít sebou psa. Na náměstí jsme na žádnou restauraci nenarazili. Udělala jsem si pár památečních záběrů a jeli jsme do Vimperku. Než jsem se stihla rozhlédnout po náměstí, byli jsme odkázáni na restauraci kousek za městem. U vodníka bylo krásně. Nelinka už v pohodě pila a byla plná zájmu o prozkoumání okolí. Restaurace stojí na břehu rybníka, kolem jsou lesy a přestože bylo dost plno, byl tam úžasný klid. Po jídle jsme pokračovali do centra šumavských hvozdů. Já, která miluji stromy, jsem si tu nádheru užívala plnými doušky. V poklidné náladě jsme dorazili do cíle našeho putování - na Modravu. Krásná osada, s čilým turistickým ruchem, ale kouzelná. Náš penzion byl umístěn sice u silnice, ale za ním začínal les a od lesa šel příjemný chládek. Byla jsem nadšená. Nelinka se po pár metrech otrkala a začala mít chuť prozkoumat okolí. Na to jsme měli času dost. Rija
Hezké fotky z cesty. Já z uvedených míst byla jen ve Vimperku a to už je hrozně dávno
OdpovědětVymazatVimperk je moc krásné město a lidová architektura je překrásná.
OdpovědětVymazat