Nedělní ráno

Další týden za námi a před námi posledních pár dnů června a půl rok letošního roku je za námi. Šílené, jak ten čas letí. Poslední dny mi není moc dobře, tak odpoledne polehávám, sem tam přeložím stébélko, ale spíš nepřeložím. Nevím jestli je to horkem, nebo stárnu, ale cítím se na sto. Dnes ráno jsem vstala dost brzy. Ještě v noční košili a s Nelinkou jsem si vychutnala ranní kávu v zimní zahradě. Jakmile jsem vzala prázdný hrnek do ruky, tak to byl signál pro Nelinku, že by se mohlo jít na procházku. Venku už bylo horko, ale kolem rybníku je procházka vždy úžasná. Nikde nikdo, kolem dokola ticho, prostě pohádka. Snad každý milimetr chůze jsem si užívala. Vysoké stromy kolem rybníka poskytovaly příjemný stín, hladina byla jako zrcadlo a obloha blankytně modrá. Jediná oblaka, která jsem viděla, byly z Dukovan. Ptáci zpívali, sem tam bylo slyšet šplouchnutí rybky v rybníce. Byly moc rychlé, takže moje oko je ani nezaznamenalo. Luční plevel byl plný nádherných motýlů, jen byly rychlejší, než já. Tak jsem nechala foťák být a kochala se motýlí akrobacií sama. Nedělní ráno, jen pro nás dvě. Pohodové poslední červnové dny. Rija