Cestou do práce

Každý rok přes prázdniny dojíždím vlakem do práce. Sice vstávám o něco dřív, ale je to vykoupeno krásnými rány. Mám úžasný výhled na vinice, východ slunce a když mám štěstí, tak se potkám s nějakým zvířátkem. Skoro každý rok mě přijde potěšit srnka. Letos už jsem si říkala, že se mi někde toulají. Ve čtvrtek jsem se dočkala, možná to bylo tím, že jsem byla na zastávce úplně sama. Přicházela jsem ke kolejím a vůbec jsem si jí nevšimla. Překvapilo mě, že byla dost blízko, než obvykle a nechala mě vytáhnout foťák a ještě se krásně předváděla, abych si to užila i já. Měla jsem štěstí i v Břeclavi. Než dojdu do práce, tak přecházím lávku přes Dyji. Většinou se na vodě prohání kačeny, nad hlavou mi létají racci a když mám velké štěstí tak u břehu stojí volavka popelavá. Tentokrát se ve vodě brouzdala volavka bílá. Jen se nechtěla narovnat, asi právě snídala. A ještě jedno zvířátko se mi podařilo zachytit. Sice ne cestou do práce, ale na zahrádku mě přiletěl pozdravit můj kamarád strakapoud. Každý rok oťukává sloup elektrického vedení. Je to taky jeden z mála dřevěných sloupů, které tady ještě máme. Loni si do prasklin ve sloupě schovával jablka, letos lískové oříšky. To jsou takoví mí kamarádi, kteří mě pravidelně provází na mých cestách. Potkávám ještě čápa, ale toho se mi nedaří zachytit. Párkrát se mi stalo, že jsem neměla foťák a dost často, když jedeme autem. Tak snad se ještě podaří. Přeji krásné a pohodové dny. Léto se přehouplo do své druhé třetiny, tak snad nám přinese klid a pohodu. Rija