Za hranice všedních dní - den čtvrtý - na kole za poznáním

 Středa byla posledním dnem v karlovarském kraji. Počasí nám přálo, tak konečně došlo, v mém případě, na jízdu na kole. Původní plán byl, malá projížďka po okolí Františkových Lázní a místními parky. První zastávkou byla přírodní rezervace Amerika a přilehlý lesopark. Pokoušela jsem se zvěčnit lamu, ale zjevně nesdílela mé nadšení k fotografování. Já se také nerada fotím:-))). Původně jsme se měli vrátit do města, ale při sledování mapy jsme plán změnili. Pojedeme se podívat na hrad Seeberg. Manžel mě ujistil to dáš. Dala, ale jen skoro. Síly na vyšlapání kopečků jsou, ale plíce to nějak nedávají. V jednom místě, jsem musel slézt z kola a chvíli jsem funěla jak parní lokomotiva. Nakonec jsem k hradu dojela. Když jsem chytla dech, tak už to šlo hladce:-))). Přestože do otevření restaurace ještě nějaký čas scházel, číšník se při pohledu na mé staré a schvácené tělo smiloval a přinesl nám tureckou kávu a výbornou malinovou limonádu. Po načerpání sil jsme vyrazili k dalšímu hradu - Vildštejn. Jeli jsme krásnou krajinou, dokonce jsme projížděli kolem pramenu známé Kyselky. Jak by řekl manžel, terén byl mírně zvlněný a opět mi na kousku došel dech, ale jinak byla jízda úžasná. Přivítal nás čáp, který zrovna uklízel hnízdo. Alespoň se tak domnívám, protože z něj něco vyhazoval a malý čáp to nebyl:-))). V podhradí jsme objevili příjemnou restauraci a dali si lehký oběd. Cesta zpět už nebyla tak zvlněný, měla jsem pocit, že víc jedu z kopce. Po malém odpočinku na pokoji a dobré kávě, jsme vyrazili na rozhlednu Salingburg a dojeli až k řece Ohři. Celkem jsme najeli 38 km. Jsem se sebou spokojená. Dovolenou jsme zakončili návštěvou zámečku Kynžvart, když jsme jeli na plzeňskou dálnici. Měli jsme štěstí a díky navigaci jsme se vyhnuli jedné větší koloně, před Prahou. Dovolenou jsme si užili do poslední minuty. Rija