Světla a světýlka

 Po dlouhé době nám počasí opět předvádí, jak vypadá pravý podzim. Marně vzpomínám, kdy naposled byl takový pošmourný a sychravý podzim, jako letos. Trošku jsme pozapomněli, že takhle skutečně vypadá. Blíží se dušičky a počasí je přesně dušičkové. Čím jsem starší, tím méně mě podzimní počasí vadí (tedy až na to, že mi chybí sluníčko - světlo). Včera odpoledne na chvíli vyšlo sluníčko a jako bych dostala nějaký impuls, v té malé chvíli jsem stihla umýt poslední dvě okna, která mi zbývala. Při té příležitosti jsem obrala suché listí a uvadlé květy z kytek, které jsem byla nucena zazimovat v obýváku. Není to pro ně zrovna nejlepší zimoviště, ale tak nějak zimu přežijí. Při té příležitosti jsem vytáhla svíčky a světýlka a rozvěsila na krbu. Jsem ráda, že existují svíčky na baterku, protože nemusím mít strach, že podpálím dům. Samozřejmě na stole mám vždy nějakou opravdovou svíčku, aby mi navodila pocit tepla. Včerejší večer byl ve znamení relaxace. Pustila jsem si příjemnou hudbu, zapálila svíčky a pozorovala oheň v krbu. Pozorovat ty miliony jisker, to je úžasně uklidňující a mnohem lepší než uspávací prášek. Jen se mi poslední dobou nedaří moc dlouho sedět v klidu. Mám pocit, jako bych seděla na jehličkách, které mě nutí neustále někde pobíhat. Včerejší večer jsem si ale opravdu užila. Večer si užil i manžel, protože se na chvíli vyjasnilo a mohli jsme si po delší době opět prohlédnout saturn. Rija