Opět na kolách

 Máme za sebou skoro polovinu září a vzhledem k tomu, že počasí se překonává, nemám čas lenošit. Navíc jsem poslední dva víkendy nebyla doma, tak na mě ze všech koutů křičí nějaký rest. Přes týden je má po pracovní aktivita téměř nulová. Využívám počasí k procházkám a než se otočím je tma a jdu spát. Plány na tento víkend byly velké a opět se mi nepodařilo je splnit. Opět za to může počasí. Proč? Protože bylo překrásně. V sobotu ráno jsme se s manželem rozhodli, že vyrazíme na kolech. Cíl byl pro mě tentokrát trošku delší, než minulý týden a navíc jsem ještě nikdy na kole tu trasu nejela. Na druhou stranu, proč se nepřekonat, když jsme vyrazili na místo, které je pro mě magické a z neznámého důvodu mě přitahuje. Vyrazili jsme do Jaroslavic. Nevím čím to je, že mě ten chátrající zámek tak přitahuje. Okolí zámku rok od roku chátrá a pomaličku se začíná měnit v ruiny. I tak je pro mě to místo kouzelné a mám ho ráda. Na jaře jsme kolem projížděli autem a teď jsme vyrazili na kole. Až do Hevlína byla cesta pro mě známá, na kolech jsme tam byli už mockrát. Hned po pár metrech jsem objevila místo, o kterém jsem neměla vůbec tušení, že tam vůbec je. Krásné zarostlé rybníčky, ukryté za stromy a schované v rákosí. Bližší prohlídku jsem si nechala až na zpáteční cestu. Byl důvod zastavit a odpočinout si. Další část cesty byla celkem nezáživná, protože vedla přes pole a jen v dálce byly vidět obrysy stromů ukrývající koryto řeky Dyje. Byl to úchvatný pohled. Plynoucí voda, ukrytá mezi stromy. U nás je kolem řeky jen tráva, výjimečně nějaký strom. Když jsem byla dítě, tak proběhly úpravy koryta a řeka ztratila své kouzlo. Tady teče řeka v místech, kde bylo hraniční pásmo a díky tomu krásně zarostla a okolí vypadá hodně tajemně, romanticky. Zbytek cesty jsme dojeli po silnici a já si mohla vychutnat pohled a zámek. V příjemné penzionu jsme si dali lehký oběd a kávu a vyrazili na zpáteční cestu. Tentokrát jsme se vydali k jaroslavickým rybníkům a vyhnuli jsme se silnici. Vyjeli jsme před vesničkou Hrádek a rozhodli se změnit trasu. Byla sobota odpoledne a provoz nebyl nijak velký, tak jsme jeli přes Hrádek do Dyjákovic, kde jsme se napojili na původní cyklostezku. Zastavili jsme se v Hevlíně na pití a v pohodě dorazili domů. Celá trasa byla něco málo přes 59 km. Kupodivu jsem se necítila ani moc unaveně a nebolely mě ani nohy. To přišlo až dnes, ale proto, že jsem se celý den nezastavila. Víkend utekl jako voda a zítra opět pondělí. Rija