Další cyklovýlet

 První zářijový týden končí a já jsem nesmírně ráda, že je za mnou. Shrnula bych ho jedním slovem - blázinec. Ještě štěstí, že víkend udělal nádhernou tečku, za bláznivým pracovním týdnem.                  Určitě znáte výraz:"Ještě by to šlo"? Občas ho doma používáme v různých souvislostech. Tentokrát s tím přišel manžel, když narážel na počasí o víkendu. V sobotu by ještě šlo vyrazit někam na kole. Cílem se stala Třeboň. Místo, které oba dva milujeme. Vybral k přenocování krásný apartmán. Po dvou dnech volal majitel penzionu, že by potřeboval velký apartmán pro více lidí, jestli by nám nevadil menší s terasou. Trošku jsme měli strach, do čeho půjdeme, ale říkali jsme si, když to bude čisté, tak stejně tam jen potřebujeme přespat. V pátek jsme vyrazili rovnou z práce a po sedmé hodině dorazili na místo. Ubytování nám vyrazilo dech. Apartmán byl sice malý, ale zařízený do nejposlednějšího detailu úžasně a jako bonus jsme měli dvě krásné terasy. Posezení venku využíváme hojně i doma, takže jsme si ho užili i v Třeboni. Některé drobnosti jsem si hned poznačila, protože je hodlám využít i u nás na terase:-). V sobotu ráno jsme vyrazili, na kolech, na malý okruh okolo Třeboně. Manžel měl spočítáno asi 39 km. Cestou jsme se maličko odchýlili od původní trasy, takže nakonec jsme ujeli 50 km. Musím přiznat, že nové kolo je opravdu skvělé, protože jsem v naprosté pohodě vyšlapala i pár kopečků. Před pár lety jsme už podobně jeli a kopečky jsem skoro všechny vyšla pěšky. Začali jsme u rybníku Svět, projížděli kolem zajímavých rašelinišť, míjeli jsme spoustu krásných domků, mostů a zajímavých výhledů na rybníky. Náhodou jsme narazili na pomník Emy Destinové. Celé místo bylo kouzelné, až magické. Kdyby nás ne¨kousali komáři, tak si myslím, že se mi vše zdálo. Část cesty nás míjela stará auta a u rybníku Rožmberk, jsme viděli sraz historických Citroënů. Tentokrát jsem nebyla ani unavená. Večer jsme se šli ještě projít k Swarzenberské hrobce a to byla taky krásná procházka. Dnes ráno jsme zvládli procházku Třeboní. Pokochala jsem se zelení kolem zámku. Zbytek dopoledne jsme strávili v lese. Houby rostou jak divé. Jen my poznáme asi tři druhy, tak jsme hledali, jen ty co známe. Jsem přesvědčená, že mezi těmi, které jsme viděli bylo určitě mnohem víc jedlých, ale co neznáme nesbíráme. Nemusím si přivodit nějakou otravu. I tak mám plnou sušičku. Zajedeme se podívat i tady na naše oblíbené místo a třebas ještě něco najdeme. I když jsem měla jiné plány na tento víkend (samozřejmě uklízecí, ale to mi neuteče), jsem ráda, že jsme vyrazili. Počasí nám vyšlo víc než jsme doufali. Včera bylo překrásně, v noci pršelo a dnes ráno bylo pod mrakem, ale sluníčko prodralo své paprsky skrz mraky. Sprchlo, až cestou zpět a prší u nás. Všechno bylo prostě fajn. Vyčistila jsem si hlavu, odreagovala a zítra hurá do boje. Přeji vám všem krásný pracovní týden. Rija