Kometa

Vůbec se mi nechce věřit, že máme půl července za sebou. Nevím proč, ale zdá se mi, že od určitého věku nemá den 24 hodin, ale zkracuje se. Není přeci možné, aby čas letěl tak zběsile. Ráno vstanu a než se dvakrát otočím je večer, někdy i pozdní večer a jsem ráda, že si jdu lehnout. Neřekla bych, že oplývám přílišnou aktivitou, ale občas se některý den vymyká mým zvyklostem. Už dlouho jsme nepozorovali žádný nebeský objekt a přítomnost komety na obloze byla tou nejlepší příležitostí. Navíc nám přálo i počasí, výjimečně bylo jasno. Tentokrát jsme do týmu přibrali i mou maminku. Bylo docela teplo, tak jsme ji vytáhli na pozorování. Jen nám chvíli trvalo, než jsme našli vhodné místo, kde rozdělat techniku. Zkoušeli jsme nedaleké letiště, ale po pár minutách nám začaly vadit stromy. Nakonec jsme vyrazili na nedaleký kopec, který se tyčí, jako dominanta, nad mou rodnou obcí. Kdysi na něm byla vojenská hláska (proto je zažitý název kopce Vojenský). Málokdo asi ví, jak se kopec jmenuje doopravdy. Naštěstí se na kopci pěstují vinice a na vrchol vede krásná cesta. Výhled byl úžasný. Na východě Pálava, na jihovýchodě Mikulov, na západě Hrušovany a na severu Drnholec. Prostě nádhera. Než jsme se dočkali komety, tak jsme si prohlédli Jupiter a Saturn a nakonec jsme se dočkali i vytoužené komety. Jen to, že ji člověk vidí pouhým okem stálo za tu nádheru. V záři nočních světel jsou vesničky nějaké víc tajemné, kouzelné, prostě úžasné. Přestože jsem svou večerku protáhla o víc jak dvě hodiny, tak únava na mě dopadla až za dva dny, ale stálo to za to. Teď jen, abychom se dočkali další jasné oblohy, protože bychom chtěli pozorovat kometu ráno a zároveň si počkat na východ slunce nad Pálavou. Rija