Romantické ráno

V pátek jsem opět musela do práce vlakem. Na dojíždění jsem zvyklá, až na pár let, kdy jsem byla na mateřské nebo bydlela v místě zaměstnání dojíždím od svých devíti let. Vlakem jsem začala jezdit ve čtrnácti a mám na jízdy do školy a ze školy spoustu krásných vzpomínek. Dokonce jezdím ze stejného nádraží jako tenkrát. Jen dnes není nádraží tak krásné, jako před třiceti lety. Občas se mi stane, že jsem na nádraží sama a těch pár minut do příjezdu vlaku pozoruji okolí. Ze zastávky se dívám na pole, vinohrady, silnici a když mám štěstí, tak spatřím i nějaké zvíře. Srnky sleduji skoro pravidelně. Tentokrát jsem zahlédla dvě v obilí. Letos je dost vysoké, tak jsem v dálce zahlédla jen uši a kousek hlavy. Po chvilce se hlavy ztratily v obilí. Docela mě překvapilo, když se jedna srna objevila kousek přede mnou a upřeně mě pozorovala. Nechala mě bez hnutí vytáhnout fotoaparát a když jsem ji chtěla vyfotit, tak začala pomaličku překračovat koleje a přecházela klidným krokem na druhou stranu. Jen mě mrzí, že se mi v té rychlosti nepodařilo pořádně zaostřit a srnku mám rozmazanou. Cestou do práce jsem si vybavovala upřené oči srnky, že jsem málem přehlédla volavku, která stála nehnutě v Dyji a pozorovala. S tou jsem měla větší štěstí, krásně mi zapózovala mi, než se rozhodla zmizet v trávě. Hned má člověk hezčí den, když se mu ráno přihodí něco pěkného. Rija