Čím se bavím

Zdravím vás po delší pauze. Doufám, že se vám virus vyhýbá a všichni jste v pohodě. Začátek roku jsem měla nějaký hektický a navíc mě trošku zlobilo zdraví. Navíc jsem bojovala s příšernou únavou. Poslední dobou mám problémy s únavou čím dál víc, takže jsem si udělala kolečko po poliklinice a ještě mě pár vyšetření čeká. Zrušila jsem si je, ještě před karanténou, abych náhodou někde něco nechytla. Naštěstí jsem dostala nové léky a navíc pár vitamínů a musím uznat, že se mi pomaličku vrací energie do žil. Tak už začínám vymýšlet blbosti. Vytahuji dekorace a látky a chaloupka dostává nový kabátek. Momentálně jsem doma. Měla bych napsat, že si užívám neplánovaného volna a lenoším. Přiznám se, že teprve teď jsem se zastavila. Minulý týden jsem využila počasí a pustila jsem se do úprav v zahradě. Bude to běh na dlouhou trať a momentálně mě nepřeje ani počasí (nejspíš asi vytušilo, že bych brzy padla vyčerpáním. V sobotu jsem nebyla schopná unést ani žehličku:-). Takže jsem přešla od zahradních prací k šicímu stroji a pokusila se rodinu vybavit, momentálně nejdůležitějším kusem oděvního doplňku, rouškou. Nejsem tak výkonná jako jiní, ale všechny, kteří šijí ve velkém mají můj obdiv. Mě to jde, jak psovi pastva, ale i tak jsem svými výtvory pár lidí potěšila. Jsem vděčná za život na konci světa, protože můžu s Nelinkou vyběhnout k rybníku a do polí, kde člověk narazí akorát na bažanty, zajíce a občas srnku. Snažím se nepropadat panice, zatím mám plnou hlavu plánů a aktivit, tak nemám čas lenošit a zabývat se tím, co nás čeká a co bude dál. Přeji vám pevné nervy a především veselou mysl. Rija