Jarní

Konečně se venku udělalo příjemnější počasí. Nefučí ledový vítr, sluníčko opět hřeje, tak mě začala pálit židle pod zadkem, jak říkávala babička, když jsme byli s bráchou malí a při nemoci opadly horečky a už nás to v posteli nebavilo. Za těch pár dnů, kdy byla venku zima, jsem zvládla vycídit celý dům, vyházet další zbytečnosti a prudit manžela, který dostával přímo alergii, když viděl hadr a kbelík. Určitě i on je nesmírně rád, za oteplení. Vzala jsem vodítko, foťák a roušku a šla se pokochat jarem. Po mrazících, které u nás v minulých dnech uhodily je většina kvetoucích keřů spálená. Špendlíky se tváří, že to přežily v pohodě, ale při bližší prohlídce jsou vidět hnědé středy květů. Možná by to přežily ty květy, které ještě nejsou úplně rozvinuté, ale vzhledem k tomu, že o víkendu má teploměr zase šplhat přes dvacet stupňů a příští týden přijdou opět mrazíky, tak tomu moc nevěřím. V místech, kde jsou keře chráněné, květy vypadají dobře a sluníčko vylákalo na pastvu motýly, kteří se kolem keřů hemžily v barevných paletách. Bohužel zachytit tu krásu není vůbec jednoduché. Zvlášť, když jsem slepá jak patrona. I zahrádka se krásně probouzí a začíná se oblékat do barev. Škoda jen, že jsem se nestihla pořádně pokochat rozkvetlým kdoulovcem. Ten mrazíky hodně utrpěl. Dokonce i zlatý déšť utrpěl. V těchto dnech jsem vděčná za zahrádku. Zakleknu k záhonu a přestávám vidět a slyšet a kutám a kutám. Večer si sedneme se skleničkou vína, opékáme buřty a kocháme se západem slunce (dokud to ještě jde, protože za naší zahradou se staví dům, tak jsem zvědavá, kolik ze zapadajícího slunce uvidíme) a samozřejmě pozorujeme noční oblohu. V těchto dnech je krásně vidět srpek měsíce v konjunkci s Venuší. Dnes už se začíná maličko rýsovat i skalka, tak snad v nejbližších dnech ji zdárně dokončím. Jen místo mrazíků by byla potřeba voda.  Zem je šíleně suchá. Jdu připravit oběd a potom hurá na zahradu. Práce a vlastně i zábava na mě už čeká. Mějte prima poslední březnovou neděli. Rija