Jarní víkend

Nevím jestli jste na tom podobně, ale poslední dobou zjišťuji, že si chodím do práce odpočinout. Nemyslím tím tedy, že bych neměla nic na práci, to ani náhodou, ale nemám fyzicky náročné zaměstnání. Poslední tři víkendy se věnuji práci na zahrádce. Už jsem se nemohla dočkat až po zimě zabořím ruce do hlíny. No a jako většina z nás zahradníků si myslím, že vše se musí udělat naráz a včera bylo pozdě. Takže jsme o víkendu sázeli. Manžel brambory a já cibuli, mrkev, petržel, hrášek a ředkvičky. Ještě štěstí, že zatím není víc místa. Přijíždíme v pátek večer a po vybalení a nastěhování patří chvíle u krbu mým zvířatům. Tentokrát se ale obě kočky postupně stěhovaly za Nelou na křeslo, kde potom všechny tři v poklidu a tichosti spaly. Je legrace pozorovat všechny zvířata pohromadě. Prostě psi a kočky na jednom místě. Sobotu začínám hrnkem kávy a než usednu k jeho vypití zapnu pračku. Zatím se nedá být venku od rána, protože kolem osmé je teploměr teprve na třech stupních, ale po deváté se to láme a teplota stoupá k deseti stupňům a výše. Rozvařit oběd, zkontrolovat semínka v truhlíkách a šup na zahrádku. Pořád je co dělat. Po obědě kafíčko a opět šup ruce do hlíny. V neděli jsem se konečně dostala k oknům. Sluníčko mě jasně ukázalo, že je opravdu nejvyšší čas umýt okna a vyprat záclony. Po obědě jsme si s manželem řekli, že je nejvyšší čas provětrat kola. Jenže silný protivítr mi dal pořádně zabrat. Tedy myslím si, že moje kila navíc a postupná přeměna z mladé štíhlé laňky na vyvrženého vorvaně. Nejvyšší čas se nad sebou zamyslet. Takže na poprvé to bylo slabé, jsem mimo formu. Nohy jsem cítila ještě dnes. Pokusila jsem se je rozplavat v bazénu. Konečně je u nás teplejší voda a po utrpení z minulého týdne, jsem čekala, že to bude dneska ještě horší. Musím se alespoň maličko pochválit, bylo to lepší. Ale pro dnešek toho mám až až a jediná moje vidina je postel. Takže pokud přežiji, určitě se zase brzy ozvu. Pa Rija

Večerní siesta u krbu

Semínka jedou jak o závod

Poupata se co nevidět rozvinou

Tady hlídám já