Geocaching

Krásný nedělní večer. Začalo období, kdy se k počítači přes celý víkend nedostanu. Původně jsme plánovali výlet na kolech, ale nakonec jsme využili sluneční sobotu k práci na zahrádce. Ráno jsem uvařila, vyprala a zajeli jsme koupit benzín do sekačky. Manžel sekal a já tvořila nové záhonky. Miluji kopretiny, jenže pokaždé vyrostou v místech, kde manžel jezdí sekačkou a pak musím bránit květy skoro vlastním tělem. Napadlo mě vytvořit takový plevelící záhonek. Vybrala jsem místo kde kopretiny nebudou zavazet a pak jsem všechny trsy vyryla a přesadila. Záhonek je dostatečně velký, tak jsem ke kopretinám nasadila ještě len. Doufám, že se na vybraném místě bude kytičkám líbit a budou se krásně plevelit a kvést. Kromě nového záhonku jsem vyplela stávající záhonky. Splnila jsem další svůj sen, konečně jsem si pořídila klematisy. Nasadila jsem je kolem pergoly a snad co nevidět vykvetou. Večer jsme zprovoznili gril a udělali si první grilovanou večeři v tomto roce. Sobota utekla ani nevím jak a já celou noc zjišťovala, že mám svaly i na zádech. Neděle začala smutnou událostí, ale postupně se vylešil. Ráno jsme se nemohli vymotat z postele. Nejen že nám chyběla hodina, ale i tělo odmítalo postavit se z postele. Celé dopoledne jsme se těšili, že po obědě vyrazíme na kole. Manžela minulý týden na kolech napadlo, že si ježdění na kolech trošku zpestříme a začneme sbírat kešky. Přesněji, že se budeme měnovat geocachingu. Je to hra na pomezí sportu a turistiky,  která spočívá v použití navigačního systému GPS, při hledání skryté schránky zvané cache (v češtině psáno i  keš). Takže po obědě jsme vyjeli hledat kešky. Podle navigace hned kousek od nás byly ukryté hned čtyři. Přiznám se, že při hledání té první mi to bylo celkem jedno, jestli jedu na kole, nebo hledám kešky. První našel manžel, kterého doslova nadchla jízda podle GPS navigace. Během jednoho výletu jsme našli hned čtyři kešky. První tři v okolí vesnice, kam jsem dojížděla na základní škole a přestože občas přes ni přejedeme autem, nikdy jsem si tak podrobně neprohlédla, jako dnes na kole. Jedna keška byla ukrytá v lese, kam jsme chodívali se třídou na procházku a už hodně dlouho jsem tam nebyla. Výhoda kola je, že člověk lépe vnímá vůně a krásu přírody. V lese kvetly fialky a sasanky a nádherně voněly rozkvetlé špendlíky. Poslední keška nás zavedla do míst, kam se dřív nesmělo. Byla to takzvaná demarkační zóna, kam se dřív nesmělo. Objevila jsem zbytky mostu, přes který vedly kdysi dávno koleje směřující do Rakouska. Rodiče mi povídali, že přes nás jezdívaly vlaky, ale myslela jsem si, že už se nic nedochovalo. Proto mě překvapilo, když jsem zbytky mostu našla při hledání kešky, které se ještě vylepšilo že jsem právě tuhle poslední, po pracném hledání, našla právě já. Takže nakonec i mě sbírání keší pohltilo a už se těším, až budu hledat další. Přestože den nezačal moc dobře, nakonec jsme se dobře pobavili. Zvládla jsem udělat ještě jeden záhonek a chvíli jsme poseděli při zapadajícím slunci. Jen škoda, že víkend vždy tak rychle uteče. Mějte krásný a pohodový pracovní týden. Rija

Jedna z kešek

Choroš

Sasanky