Byl první máj....

ano, to známe všichni. I mě se každý rok v dnešní den vybaví stejné verše. Dneska chci ale dát něco jiného.

Píseň o lásce
Jaroslav Seifert 
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struny nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená

     Dalším mým oblíbeným básníkem je Jaroslav Seifert. Tahle básnička patřila k mým oblíbeným v dobách mého mládí a prvních lásek. Těchto pár krásných veršů si opakuji dost často. I ráno při procházce krásně rozkvetlou přírodou, jsem si je recitovala. Nastává nejkrásnější měsíc v roce a venku všechno krásně kvete a voní. Pomaličku začínají rozkvétat šeříky, jejich vůni miluji. Od poledne se půjdeme projít a já se těším jak si natrhám celou kytici šeříků a letos mám i štěstí a kvete ještě třešeň, takže určitě letos opět neuschnu. Přeji vám krásný první máj a nezapomeňte se políbit pod rozkvetlou třešní. Rija