Modravých dálek volání II

Venku se příjemně zatáhlo, možná se poštěstí a spadne i nějaká voda. Tudíž je to vhodná doba pro pokračování letního seriálu z dovolené. Kromě koupání a povalování na pláži, jsme si udělali i pár výletů. První výlet byl do nedalekého Primoštenu, kde jsme byli na dovlené před šesti lety. Je to malé malebné městečko v nejjižnější části Severní Dalmácie. V okolí se pěstuje vinná réva a olivovníky. Stará vesnice je terasovitě rozmístěna na nevelkém poloostrově. Její počátky sahají až do středověku. Původně to byl ostrov, který byl spojen s pevninou mostem (Primošten = přemostěný, připojený mostem). Později byl na mělčinu navezen násep a vznikl tak malý poloostrov. Na něm se začali usazovat uprchlíci před Turky a obehnali jej hradbami s obrannými věžemi. Z úzké šíje, která je nyní pěkně parkově upravena, se vchází branou do starého městečka. Hned za ní následuje malé rušné náměstí, které je i dějištěm kulturních a zábavních akcí. Na dominantním místě stojí farní kostel sv. Jiří. Od kostela se otevírá krásný výhled na vesnici, okolní pobřeží a přilehlé moře. Tak tyhle informace se dají vyčíst z netu. My jsme si samozřejmě zašli na výbornou zrmzlinu, k jejjímuž zakoupení předcházel malý umělecký zážitek. Během několika vteřin prodavač vykouzlil malé umělecké dílo. Posezení v malém parku, před vstupem do starobylé části, bylo začátkem úžasné podívané, která se nám otevřela po vstupu do nitra poloostrůvku. Vyšli jsme až nahoru ke kostelu a sledovali západ slunce. V zapadlé uličce můj zrak spočinul na nádherné zahrádce. Pár kroků níž jsme se v malebné taverně zastavili na skleničku místního vína a ochutnali i plody moře. Byli jsme tam dvakrát a jednou se mi podařilo zachytit úžasný západ slunce. Tím pro dnešek končím povídání z dovolené a brzy si nachystám nějaké pokračování. Rija

Hra na kočku a psa

Že to mělo být jinak? No jasně, ale u nás myši teď moc nejsou. Za to Zrzek s Nelou jsou všude a pořád. Hlavně když něco dělám. Při věšení prádla na ně šlapu, při pletí zahrádky o ně zakopávám. Pokud tedy nemám za krkem kocoura. Naštěstěstí Nelince stačí se jen pomazlit. Pořád se divím, že jsou zvířata ještě celá. Zrzek a Nela jsou nerozlučná dvojka. Loni, když jsme si donesli Zrzka domů, jsem o tom přesvědčená nebyla. Prskal, kousal, škrábal a jakmile viděl Nelu ježil se mu hřbet. Po pár týdnech ho Nela tahala za ocas, on jí visel na uchu. Jejich hry byly chvílemi dost divoké, ale nikdy se nikomu nic nestalo. Úplně stejné hrátky je chytají ještě dnes a přiznám se, že občas nevydržím a zasáhnu, aby nedošli k úhoně. Nevím co od Zrzka můžu čekat, protože běžně při mazlení nepoužívá drápky, ale to jejich kočkování chvílemi vypadá dost divoce. A když se dost vyřádí, tak mi Zrzek s klidem zabere houpačku. Asi mi chce naznačit, že bylo dost lenošení a mám jít konečně něco dělat. Tímto se tedy pro dnešek loučím a přeji krásné sny. No možná ještě, takhle vypadá pořádná kočičí siesta. Takže dobrou noc. Rija

přeji dobrou noc Bety

Zahrádka v červenci

 Přeji krásný rozpálený den. I vás ty vedra tak niči? Mě moc a obzvláště teď po dovolené, jsem nějaká zpomalená. A co teprve květiny, ty odkvétají skoro rychleji než stačí rozkvést. Konečně něco málo zase vykvetlo a tak se snažím květy co nejdéle udržet. Naštěstí díky mojí mamince, která mi občas dojela zkontrolovat kočky a zalít, ten týden přežila zahrádka docela v pohodě. Ještěže máme vlastní studnu, ze které pravidelně dopouštím vodu do sudů, nemusím šetřit a tak kytičkám dopřávám. Jen nechápu, kde se pořád bere tolik plevele. Zem je tvrdá jak beton, tak plevelení té džungle jde hodně pomalu. A navíc plevelení zpomaluji i já, protože vycházím ven jen ráno a pak pozdě odpoledne. K večeru krásně voní růže a levandule a ještě úžasněji štípou komáři. Včerejší mírné ochlazení nás zlákalo ke grilování. Nakonec jsme ale museli utéct, jinak by nás ty potvory kousavé sežrali. Dneska jsme konečně poskládali houpačku a tak jsem si v ní odpoledne chvíli lebedila, než mě z ní vyhnal silný vítr a blížící se bouře. Klasika spadlo šest kapek a je zase vedro a já opět lítala s konví a zalévala. Uvažuji, že opravdu začnu sázet kaktusy a sukulenty. Pro dnešek se loučím a odcházím k rozdělané ruční práci. Chybí mi už jen maličký kousek a budu brzy hotová. Krásný večer Rija

Všechno jídlo se musí přikrýt, stačí chvilička a už se začínají scházet jedlíci

a jeden už číhá ti zbývají došli až během jídla

plevel je úplně všude, ale nevypadá to tak špatně

Kočičí příběh II

Než jsme odjeli na dovolenou, tak se náš zvěřinec zmenšil. Do služby putovaly dvě koťátka. Mourovatý kocourek a tříbarevná kočička. Našly báječný domov a jsem ráda, že šly do dobrých rukou. Já jsem po zkušenostech z loňska, kdy se mi zatoulal Zrzek a dva dny jsem ho oplakávala jako ztraceného, jsem letos poprosila maminku, aby mi obden zajela udělat kontrolu a nakrmit kočky. Po návratu nás čekala špatná zpráva. Batman, tak moji chlapi říkají šedivé kočičce, se ztratila. Bylo mi to líto, ale říkala jsem si, že si ji někdo nechal. Dneska odpoledne jsem zalévala zahrádku a manžel sekačkou likvidoval džungli, co nám narostla místo trávníku, a najednou slyším mňaukat kočku. Myslela jsem si, že je to buď Micka nebo Zrzek, ale ti spali spokojeně ve stínku na dvorku. Zbystřila jsem sluch a začala volat čiči. Mňaukání sílilo a za plotem ve vysoké trávě se objevil náš Batman. Chvíli trvalo, než se mi podařilo kočičku ulovit. Byla hladová, ale v pořádku. rozně se bála. Tak jsem ji vzala domů a dala kapsičku s masem. Hned se do ní pustila a pak se ke mě přivinula, jako k mamince. Uvelebila se v mé náruči a zachvíli usnula. Teď už spí v pelíšku a je zase doma. Asi si říkáte, že je to jen kotě, ale pro mě je to člen rodiny a jsem ráda, že jsme kompletní. Takže přeji kočičí dobrou noc. Rija

kocourek Matýsek, co odešel do služby

kočička Štefka, taky šla do služby

a tulačka Batmanka

Nelinka dotváří pohodičku před odjezdem

a naše tulačka opět doma a v boudě

Modravých dálek volání I

Hlásím, že jsme se v pořádku vrátili z báječné dovolené v Chorvatsku. Letos jsme dost přemýšleli, kam vlastně vyrazit a jaký bude charakter naší dovolené. Nutně jsme potřebovali odpočinek a já nahřát kosti, takže cíl byl jasný. Tedy cíl, spíš směr. Cíl jsme nevěděli dlouho ani v samotném Chorvatsku. V Šibeniku jsme sjeli z dálnice a jeli podél moře a hledali místo, kde zastavíme. Naposledy jsme tam byli před šesti v Primoštenu. Proto jsme jeli níž a původně jsme měli v plánu zůstat v Trogiru. Jen množtví lidí a ruch byl na nás moc velký a tak jsme nakonec změnili trasu a kousek se vrátili. Projeli jsme mezi skalisky a otevřel se nám úžasný výhled na moře a bylo rozhodnuto, tady zůstaneme. Měli jsme štěstí i na ubytování a tak se na celý týden stal naším domovem Ražanj. Malá osada podél zátoky. Náš apartmán byl skoro až na konci zátoky, takže jsme z balkonu měli výhled i na otevřené moře. Nejlepší na celém ubytování byla soukromá pláž. Kdykoli jsme mohli sejít dolů a vykoupat se a nemuseli jsme sebou nic nosit, poněvadž ručníky a deky jsme si tam nechali po celou dobu pobytu. Moře bylo krásně teplé a klidné a tak jsme si koupání a lenošení na lehátku dosytosti užili. Já jsem letos poprvé nepřijela domů červená jak rak a dokonce ani spálená. Jsem plná úžasných zážitků a energie, kterou teď věnuji úpravě zahrádky. Za ten týden se proměnila v nespoutanou divočinu. To je pro dnešek všechno a někdy příště přinesu další pokračování, fotek mám spousty. Rija

Tak tady jsme našli útočiště

Výhled z balkonu

Pohled na zátoku od moře

Západ slunce