středa 1. března 2017

Amadeus

Před pár lety jsme měli období, kdy jsme každý měsíc vyráželi za kulturou. Vzhledem k tomu, že jsme se s manželem seznámili v divadle, tak jsme jezdili do divadla docela pravidelně. Babička byla vděčná, že dostala vnoučky na pár hodin a mohla si jich užít a rodiče měli zase pár hodin jen pro sebe. Jenže jak šel čas, přibývalo povinností a našich cest za kulturou ubývalo, až úplně ustaly. Jen výjimečně jsme na nějaké divadelní představení vyrazili. Loni v červnu jsme náhodou dostali lístky na divadelní představení a po jeho shlédnutí jsme se rozhodli, naši divadelní tradici. A jak už jsem psala, tak do Vánoc jsme zašli hned dvakrát do divadla. Po několika týdenní pauze jsme začátkem února opět navštívili divadelní představení. Dostali jsme nabídku na představení Amadeus v brněnském divadle Husa na provázku. Musím přiznat, že jsem nejdříve zvažovala, zda chci právě toto představení vidět, ale díky tomu, že uvidím pana Donutila po pár letech hrát na živo a ještě společně se synem, jsem se rozhodla, že pojedeme. Představení bylo nastudováno podle Formanova filmu a ten mě nějak dvakrát neoslovil. Ale jak už to tak někdy bývá, když se člověk na něco moc netěší, vydaří se to obvykle lépe, než když se moc těší. Hra byla úžasně nastudovaná a výkony herců byly úžasné. A co si budeme povídat Miroslav Donutil je pan herec. Martin Donutil ztvárnil postavu Amadea a Miroslav Donutil Salieriho. Herecké výkony byly tak přesvědčivé, že jsem chvílemi měla pocit, že snad ani nedýchám a po těle mi běhala husí kůže. Závěrečný monolog pana Donutila byl ovšem geniální a hodně nadčasový. Musím přiznat, že i toto představení bylo vydařené. Jo a jen tak mezi námi, nevím jak to vnímáte vy, ale vidět velmi zblízka oblíbené herce je úžasný pocit a já chvílemi měla pocit, že si koukáme z očí do očí. Pro ty, co chtějí prožít výjimečný večer, vřele doporučuji. Ještě dnes mám stažený žaludek, když si vybavím některé  scény. Rija
foto internet

6 komentářů:

  1. Rijo, určitě to byl hezký zážitek. Pěkné dny. M.

    OdpovědětVymazat
  2. Také to tak někdy v divadle vnímám, určité napojení herců a diváků je přímo hmatatelné. Avšak také se nám stalo, že jsme o přestávce zvažovali odchod z divadla.
    Krásný den.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Rijo, nahlas závidím :o)... a přeju. Divadlo miluji. Ten bezprostřední až hmatatelný kontakt s herci, příběhem, ten zvuk hlasů v sále. Nenahraditelná zkušenost, pocit, zážitek.
    Krásné, jak jste si to užili.
    Na co půjdete příště? :o)
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Rijo, do divadel moc nechodím a v komentování jsem spíše zdrženlivý. A proč tedy píšu? Náhodou jsem se dostal na Váš blog a zalíbil se mi. Jak názvem tak i formou a obsahem. A tak jsem se chtěl přihlásit, podle nabídky, k odběru, abych nebyl jako čtenář-anonym. Ale ouha, nemám svůj blog, nebloguji a asi se neumím ani přihlásit. Odklepl jsem přihlásit k odběru nebo tak nějak, pak ještě něco a objevil se Error č... Tak snad si Vás zase někdy náhodou najdu. Nebo jestli Vás mohu poprosit o přihlášení, pokud to jde a není Vám to proti mysli. Nejsem ničím zvláštní. Vydávám časopis CHLAZENÍ a zabírá mi to téměř všechen čas. Na netu se pohybuji dost nešikovně. Můj email: jan.bilek.ckait@gmail.com
    Ať už to dopadne jakkoliv, přeji hezký den.

    OdpovědětVymazat
  5. Rijo, děkuji za typ! Amadea jsem před lety viděla v Pardubicích, po Formanově filmu mi to přišlo jako troufalost, ale chyba lávky, inscenace byla vynikající. Ráda si to zopakuji!
    Hezkou neděli a moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Rijo věřím, že to musel být úžasný zážitek a bude na co vzpomínat. Iva

    OdpovědětVymazat