Zahrada začátkem dubna

 I když už je duben, tak moje zahrádka vypadá stále neutěšeně. Nedaří se mi ji dát celou do pořádku. Na druhou stranu mají některé rostliny šanci rozmnožit se. Třebas pomněnky jsem našla vysemeněné v trávníku. Možná je dobře, že manžel nestihá posekat. Můžu obdivovat víc krásy. Do trávníku se rozmnožily pomněnky i prvosenky. Kdysi dávno byl trávník jedna pampeliška a přestože je nikdo nelikvidoval postupně ustoupily do pozadí a momentálně převládají sedmikrásky. Pamatuji se, jak jsem před lety opečovávala jednu jedinou, která se nechtěla rozrůst. Dnes mám sedmikrásky i před domem, tam taky nikdy nebyly. Stejně tak to je i s prvosenkou. Jednu malou rostlinku mi věnovala kamarádka ze své zahrádky a pár let jsem se o ni strachovala, jestli další rok vůbec v zahrádce bude. Už je jich tolik, že když rozkvetou vypadají z dálky jako maličkatá kuřátka. V záhonech kvetou poslední kvítky narcisů, tulipány jsou náladové, ty kvetou jak se jim chce. Jeden rok jich je spousta, další rok, to vypadá že nic moc. Letos vykvetlo jen pár statečných jedinců. Jedna barva se úplně vytratila a nemyslím tím, že by se přebarvila. Nejspíš nějaká potvora sežrala cibulky. Švestky odkvetly, ale vystřídala je jabloň. Ta je teď jak nevěsta. Večer se zahradou line úžasná vůně šeříků. Celý keř se oděl do krásné lila barvy.   Na konci zahrady převládá vůně akébie. Je obsypaná květy a vůně je doslova omamná. Našla jsem i poupátka konvalinek. Letos asi kytičku na narozeniny nedostanu. Jsem zvědavá, jak bude zahrádka vypadat v září. Už teď je tak měsíc dopředu. I tak mám ráda každý kvítek, který vykvete. Uvidíme, čím nás příroda ještě překvapí. Rija