Veveří

Máme za sebou první dubnový týden. Utekl nějak moc rychle a poslední hodiny spíš připomínají začátek léta. Vrátím se o pár dní nazpět. Když jsme seděli v Dolních Kounicích u vody, bylo něco málo po poledni. Na návrat příliš brzy, tak jsme vyrazili směr Veveří. Byla jsem tam už víckrát, ale zatím jsem neměla štěstí na otevřený hrad. Ani tentokrát jsem moc nedoufala, bylo pondělí. Měli jsme štěstí, hrad byl otevřený. Nebylo to tak daleko, ale už cestou se ráz počasí začal měnit. Krásný, slunečný den se pomaličku začal halit do žluté mlhy saharského písku, obloha se mračila a vítr sílil. Naštěstí nebylo chladno. Procházeli jsme se po hradbách dívali se do krajiny a pozorovali místo, kudy kráčela historie. Hrad se opravuje a je nač se dívat. Jen jsem z chůze do schodů a ze schodů začínala být unavená. Trošku mě osvěžila ledová káva a my si užili i zbytek krásného odpoledne. Byla jsem ráda, že jsme nakonec nezůstali doma, ale vyrazili poznávat okolí. Rija