Kouzlo okamžiku

Mnohokrát jsem psala o svém každodenním cestování. Vůbec se to nezdá, ale už pět let denně dojíždím 40 km do práce. Sem tam se mi zdá, že cestování je moc únavné a zdlouhavé (zvlášť, když musím vlakem, to ztratím dost času dojížděním). Na druhou stranu nepohodlí a ztráta času jsou vykoupeny bydlením na chaloupce a každý den se můžu kochat pohledem na Pálavu, Mikulov, Lednici, případně Valtice, když zvolíme jinou trasu. Při jasné obloze se ráno můžu kochat výhledem na vrcholky Bílých Karpat a odpoledne pohledem na Rakousko. Každý den se nám naskytne jiný obraz krajiny. S přicházejícím jarem se těším z vycházejícího slunce, v létě zlátnoucí pole s obilím, na podzim zbarvenými stromy a dokonce i zimní šeď má své kouzlo. Momentálně jsem okouzlena pohledem na pole ozdobená rudými máky. Mám pocit, že letos je máků kolem, mnohem víc, než v jiné roky. Jen při současném provozu je problém zastavit a zachytit tu nádheru. Doufám, že zvýšený provoz přečkáme bez úhony. I když dnešní ráno bylo docela kruté. V Rakousku byl včera svátek a Mikulov a okolí se proměnil v jedno velké záchytné parkoviště kamionů. Už včera odpoledne byl problém projet Mikulovem. Vzhledem k tomu, že do Mikulova se ráno přijíždíme pár minut po šesté, tak se záchytné parkoviště celé naráz pokusilo opustit republiku, což nebyl nejlepší nápad. Silnice se ucpaly. Měli jsme štěstí, že jsme se do kolony dostali právě ve chvíli, kdy byla vedle odbočka, kterou se dalo dojet do Mikulova z jiné strany. Jinak bychom uvízli v koleně, která stála až za mou rodnou obcí a je to je dost daleko. Po dalším menším kolapsu se nám podařilo prokličkovat Mikulovem a v pořádku dorazit na pracoviště. Marně jsem přemýšlela, kdyby se někde něco stalo, případně v okolních obcích kdyby někdo potřeboval pomoc, jak by se sanitka, případně záchranáři dostali do nemocnice. Protože cesta tam sice, byla průjezdná, ale zpět ne a silnice jsou tak úzké, že protijedoucí auto by muselo uhýbat do příkopu. Budeme muset sednout na kolo a projet polní cesty, abychom zjistili, zda by se po nějaké dalo dojet do Mikulova. A to ještě nevyjeli auta a autobusy k moři. Běžně v letních měsících byla silnice Brno - Mikulov plná. Nemám představu, jak to bude vypadat letos v létě. První zatěžkávací situaci jsme zvládli na jedničku. Co nás čeká dál netušíme, ale mě to nebrání v sledování krajiny kolem nás. Rija