Svatební cesta po 30 letech - Postupim

Ani se to nezdá, ale za dva dny končí říjen. Další měsíc pryč a já vůbec netuším, proč mi ten čas tak utíká:-). Uplynulých pár dní mi uteklo jako mávnutím kouzelného proutku a sama pořádně nevím, zda jsem vše prožila a nezdálo se mi to. Nejenže jsem stihla úžasný sraz se spolužáky, že střední školy, po třiceti letech, ale především jsem se dnes vrátila ze svatební cesty po třiceti letech. To byl náš hlavní dárek, který jsme si s manželem nadělili k našemu výročí (ještě jeden menší dárek mě čeká, ale o něm až za pár týdnů, až se zrealizuje). A kam, že jsme to vlastně vyrazili? Do míst, kde jsme byli pár týdnů před naší svatbou. Měla jsem sotva pár dnů po maturitě a můj skoro manžel mě vzal na výlet do Berlína. Cestou do Berlína jsme si zavzpomínali, jak jsem tenkrát byla nervózní, protože to byla moje úplně první cesta za hranice naší republiky. Čerstvě dospělá, pár dní po zkoušce z dospělosti a s čerstvě dočtenou knihou o Babylónu. Pamatuji si, jak jsem tenkrát snila o tom, jaké by to bylo vidět Ištařinu bránu na živo. Nejdříve jsem si myslela, že můj sen není vůbec reálný. Když jsem zjistila, že je možné vidět kus v Berlíně v Pergamonském muzeu. S pasy a mapou jsme nasedli do vlaku a vyrazili. Když jsem vystoupila v Berlíně na nádraží, nemohla jsem uvěřit, že se mi to nezdá. Což teprve, když jsem v muzeu uviděla Ištařinu bránu na vlastní oči. Úplně se mi podlomila kolena impozantním zážitkem. Moc jsme toho tenkrát nestihli, protože jsme se hned večer vraceli zpět. Celých třicet jsem měla pocit, že se mi to vše jen zdálo. Takže jsme se rozhodli zajet do Pergamonského muzea znovu, jen tentokrát na delší dobu. I tak mám pocit, že ten čas hrozně rychle utekl. Vyrazili jsme v pátek po obědě a přespali v Ústí nad Labem, odkud jsme vyrazili v sobotu ráno směr Berlín. Poněvadž jsme se měli ubytovat až od tří hodin, tak jsme neplánovaně zajeli nejdříve do Postupimi. Do soboty jsem o ní věděla jen, že se tam konala Postupimská konference a že zámku Sanssouci se říká německá Versailles. Víc jsem o ní nevěděla. Už při příjezdu do města jsem si připadala jako v pohádce (stále jsem nemohla uvěřit, že se můj sen stává skutečností a navíc jsem nevěřícně koukala na místo, které se přede mnou objevilo). Přirovnání k Versailles je pravdivé. Na procházku parkem a prohlídkou zajímavostí, které park ukrýval nám vyšlo i počasí. Krásný slunečný podzimní den. Vše hrálo barvami, což umocňovalo můj zážitek. Od zámku Sanssouci jsme se vydali k Obrazárně. Jsou v ní obrazy od Rembradta nebo Renoira, kromě jiných dalších. zahradu před zámkem tvoří krásné kaskády, fontána a kolem ní sochy antických bohů. Kromě jiných zajímavostí najdeme v parku Neptunovu jeskyni, Čínský pavilon, Nový palác, historický větrný mlýn, Oranžerii nebo zámek Charlottenhof, Římské lázně nebo Chrám přátelství. V parku se toho nachází moc a přiznám se, že jsem nevěděla, co obdivovat dřív. Kdybychom v Postupimi byli víc dní, tak bude pořád na co se dívat a obdivovat. Plusem celého dne bylo, krásné slunečné počasí. Vůbec nelituji hodin strávených v Sanssouci a parku. Rija