Den druhý - Zvíkov, Orlík, Strakonice

Nedělní den nás přivítal modrou oblohou, zalitou sluncem. Po sobotním dešti ani památka. Po snídani jsme vyrazili na Zvíkov. Hrad se nachází na skalním útesu na soutoku řek Otavy a Vltavy. Na obrázku jsem hrad viděla mockrát, ale ve skutečnosti poprvé. Fascinoval mě svou majestátností a zachovalostí. Přes hradby jsme došli k nádvoří zdobené arkádovými ochozy. Když jsme vystoupili na ochozy, zjistila jsem, že ochozy dřív zdobily fresky. Bohužel z nich dnes zbyli jen malé pozůstatky, ale doufám, že se nějakým zdatným rukám podaří přivézt opět nádheru k životu. Bavilo mě, že jsme se mohli procházet hradem, sami bez průvodce a prohlížet si místo sami, svým tempem. Taneční síň, Erbovní síň i Kaple sv. Václava jsou krásné a vydávají svědectví naší minulosti. Z hradu jsme se dostali až k vodě. K přístavu a v minutě jsme byli rozhodnutí plavit se po Orlické přehradě až na Orlík. Bylo příjemné počasí a projížděli jsme krásnou přírodou. Cestou mě zaujal Žďákovský most, svou velikostí. Po pětačtyřiceti minutách jsme dopluli k Orlíku, který se majestátně vypínal na skále a z vody byl na něj nádherný pohled. Než nám jela loď zpátky, tak jsme se pěkně prošli parkem a prohlídli si zákoutí a tajemná místa. Dne neměl chybu a to jsem ještě netušila, že má pro nás další překvapení. Úplnou náhodou, když jsme čekali na loď, jsme uviděli leták, který zval na koncert do Strakonic na hrad. Na hradním nádvoří se konal koncert písniček ze Semaforu. Neodolali jsme pokušení a vyrazili směr Strakonice. Než koncert začal, prošli jsme se hradem a podél řeky a pivovaru. Koncert pod širým nebem měl úžasnou atmosféru. Většina písniček je tak známá, že si dovolím říct, že zlidověla. Uváděli a zpívali Pavel Skalický a Magda Křížková - Šebestová. Úžasné zakončení krásného dne. Atmosféra byla skvělá a já si dokonce i zazpívala (což dělám, jen když je puštěný vysavač). Na pokoj jsme přijeli za tmy a než jsem se otočila spala jsem jak dudek. Rija