Poslední lednová neděle

Máme za sebou poslední lednovou neděli. Ještě včera jsem si myslela, že to bude neděle jako každá jiná. Obyčejná, klidná a trošku i tvořivá. Na stole voněl čerstvý chléb, k snidani. Tentokrát se povedl a je krásně nadýchaný a chutná jedna báseň. Když máme tu neděli, tak je to příležitost obléknout si nový šperk, který jsem včera dostala. Jenže než jsem dokončila snídani bylo mi jasné, že dnešní den bude kouzelný. Přestože venku mrzlo až praštilo, svítilo sluníčko. A slunečný den už je nádherný sám od sebe. Jenže to jsem ještě netušila co mě čeká. Otevřu dveře na dvůr, abych Šmudlince dala její milovaný rohlík s mlékem a tam na mě zamňauká Micka. Radostí jsem úplně poskočila. Moje malá tulačka se po třech týdnech uráčila přijít domů. Přiznám se, že jsem ji už skoro oplakala. Micka nezklamala a hned se ke mě lísala a chtěla poškrábat za oušky. Dostala dobrotu a ještě jsem se s ní pořádně pomazlila. Dokonce s námi šla i na pravidelnou ranní procházku, jen po chvilce skočila na mě a chtěla se nést v náručí a mazlit se. No co bych pro ni neudělala. Tak a u nás je vše jak má být. Kočky se odpolene vyhřívají na sluníčku a vůbec jim nevadí, že je venku taková zima. Vyfotila jsem je raději z okna, abych nerušila jejich siestu. Ani nevíte jakou radost udělá jedna ztracená kočka. Krásný večer Rija

Tiše, nerušit a pozorovat jenom skrz okno