V podvečerním tichu

Zdravím při sobotním večeru. Moc vám všem děkuji za zastavení a milé komentáře, které mi tady necháváte. Omlouvám se, že poslední dobou na ně neraguji, ale čtu je. Skoro celý den pršelo, takový krásný uplakaný podzim. Ani jsem nečekala, že se večer vyjasní. Dokonce vyšlo sluníčko a tak jsem vzala Nelinku a foťák a šly jsme se vyvětrat. Vzaly jsme to kolem vesnice. Po dešti se krásně dýchalo a všechno bylo krásně čisté a kupodivu bylo velmi příjemně. Všude bylo ticho, sem tam zaštěkal pes nebo zacvrkala kobylka, jinak ticho, klid. Nepohnul se ani lísteček. Nelinka procházky náležitě využila a přišla zmazaná jako čunče. Využila jsem krásného podvečera a poseděla se skleničkou vínka v pergole. Samozřemně za dohledu části zvěřince. Micka se někde toulá, Čertík se nejspíš usídlil někde jindě a Šmudlinka je na nás s Nelou nalepená jak klíště. V nestřežené chvíli proklouzla do chalupy a uvelebila se u Nelinky v pelíšku a Nelinka jako dobrá kamarádka ji vzala pod svoje packy. Byla jsem v šoku, když jsem uviděla Šmudlinku přisátou na Nelinku a spokojeně oddychovat. Příroda mě neustále něčím překvapuje. Máme se od ní pořád co učit. Přeji krásný večer a já jdu pokračovat v tvoření. Rija