Konec září

Ještě štěstí, že jsem si čtvrteční volný a slunečný den užila. Zvládla jsem zachytit i posledních pár květů ze zářijové zahrádky. Navíc jsem měla štěstí a viděla i vzácnou drvodělku (tu jsem už viděla v létě v Brně), ale žahalku žlutou jsem viděla poprvé. V pátek jsem se probudila do deštivého dne. Spíš jen mrholilo, ale takové počasí je jen pro zlost. Nelinka většinou deštivé počasí nesnáší a nechce se většinou ani venčit. V pátek to bylo právě naopak. Nejspíš chtěla využít času, který jsem doma, a být se mnou. Nakonec jsme vyrazily. Mrholení nebylo tak hrozné, takže jsem se nakonec rozhodla, že půjdeme na kaštany. Našla jsem v obci dva stromy a jeden za obcí, téměř na hranici. V obci jsem žádné popadané kaštany nenašla, tak jsme nakonec došly až k hranici. Kaštanů tam bylo víc než dost, tak jsem si pár nasbírala na výzdobu a Nela se pěkně prošla. Doma jsem trošku pohrála s výzdobou před dům. Trošku to rozbije pohled na dům. Chtělo by to novou fasádu. Doufám, že na ni brzy našetříme. Už se těším, protože před domem je dost prostoru k další zahradní realizaci. A že mám nápadů víc než dost:-)). Zvládla jsem ještě zabalit kufr a pak jsme vyrazili na víkend na Vysočinu. Rija

                                                                         Drvodělka fialová

                                                                  Žahalka žlutá

Hra nebes

Netuším jaké počasí máte jinde, ale u nás na jihu je docela bláznivé. Chvílemi prší, občas vyjde sluníčko, po obloze plynou oblaka. Někdy bílá, někdy těžká tmavá, jindy skrz ně prosvítá sluneční záře. Moc ráda pozoruji oblaka. Tento týden jsem měla štěstí. V pondělí se mi poštěstilo pár záběrů zapadajícího slunce, skrytého za oblaky. V úterý, cestou z práce, se obloha opravdu vytáhla. Místy se hnaly zlověstné mraky, sem tam spadla nějaká kapka a na západě se objevilo sluníčko, které se snažilo rozbít čerň mraků a vykouzlit nádhernou podívanou. Přestože předpověď hlásí na každý den déšť, tak se daří sluníčku vykouknout na svět a poslat nám posledních pár teplých paprsků dolů na Zem. Včera odpoledne bylo u nás ukázkové babí léto. Dnes i zítra jsem si vzala dovolenou. Říkala jsem si, že budu tvořit a déšť mi vadit nebude. Po jedenácté hodině se začalo klubat sluníčko, tak jsem si řekla, že se půjdeme projít. Nakonec se z malé vycházky vyklubala velká. Byly jsme venku dvě hodiny. Užívaly jsme si sluníčka a především tepla. Obloha opět nezklamala a poskytla mi nádherné pohledy. Snažila jsem se načerpat, co nejvíc vitamínu D a provětrat hlavu. Venku bylo opravdu úžasně. Rija

                                                   Pondělí

                                                              Úterý cestou autem

                                                                Středa

                                                                   Čtvrtek

Zase o krok dál

Venku se neskutečně ochladilo, i u nás na jihu. Navzdory všem radám o pořízení svetrů, jsme přišli na lepší způsob, jak netopit a přitom se zahřát. Staré osvědčené - zahřejeme se prací:-)))). Minulý týden v úterý nám dělali nové dveře do koupelny a šatny, tudíž jsme museli připravit kuchyň na řemeslníky. Bylo nutné odsunout skříňky, především skříňku s lednicí. Než jsme vše přichystali, tak jsme se zahřáli:-))). Dveře máme a jsou ještě hezčí, než jsem si myslela.  Jenže, jsem při navrhování nevzala v potaz malý technický problém a při zavření dveří nastal problém, protože komoda, která stála mezi dveřmi, tak nepasovala a skříňka nad ní také ne. Ještě štěstí, že nás napadlo, když máme rozkramováno, že vymalujeme. V pátek jsme si vzali dovolenou a pustili se do úprav, změn a malování. Naštěstí volných zdí v kuchyni moc není. Většinou jsou to jen kousky, takže vymalováno bylo raz dva. Horší bylo vymyslet uspořádání. Hlavně následné vrtání děr a přibíjení hřebíků na ozdoby. Samozřejmě se mi všechny komody do kuchyně nevešly, takže jsem musela přerovnat i obsah skříněk a zbývajících komod. Manžel se m směje, že tím neustálým stěhováním bojuji proti případnému Alzheimerovi. Bohužel neví, že to moc nepomáhá a neustále dělám desítky kroků navíc, protože než si zapamatuji, kde co je, tak si vše opět změním. Doufám, že tentokrát už to bylo opravdu naposled:-))). Jsem spokojená a dveře ladí s vybavením kuchyně a hned se celá kuchyň změnila. Ještě nás doma pár úprav čeká. Dnes si užívám svátečního dne a sluníčko se snaží den udělat veselejší. Následující dva dny mám volno, tak doufám, že bude čas i na tvoření, které na čeká rozdělané a nějak nebyl čas se k němu dostat. Pohodové dny. Rija

Podzimní procházky

Konečně se na nebi objevilo sluníčko a udělalo se teplo. Po dnech plných deště se navíc včera ráno ochladilo. První podzimní den teplota klesla až na jeden stupeň. Naštěstí vyšlo sluníčko a den zalilo slunečnou září a teplem. V pátek jsem měla dovolenou, takže jsme si s Nelinkou mohly udělat delší procházku. Obloha byla jak vymetená, bez jediného mráčku. Jediný oblak na nebi vycházel z Dukovanských chladících věží. Podle kouře z Dukovan poznám, že je krásná viditelnost. Všude kolem bylo ticho, jen ptáci v korunách stromů dováděli. Asi měli radost, že konečně neprší. Skoro každý den chodím k rybníku. Nic moc se tam neděje, je pořád stejný, tak i přesto je tam kouzelně. Ke štěstí mi stačí volavka, odraz stromů na hladině, případně letící balón v dálce. Občas se mi podaří zachytit volavky v letu. Pořád je co pozorovat. Měla jsem štěstí, že tentokrát pózovali i motýli. Po delší době jsem viděla kudlanku. Vyhřívala se na sluníčku. Dnes jsem měla štěstí na labuť. S grácií plula po vodě a sem tam změnila směr. I přes drobný déšť a oblaka na obloze se víkend vydařil. Rija