Kouzla co umí jen příroda

První měsíc tohoto roku se nezadržitelně chýlí ke konci. Nevím proč, mi dny tak rychle ubíhají mezi prsty. V pátek ráno vstanu a než se probudím je pondělí a tak dny letí. Minulou neděli jsme měli krásné zimní povětří a tato neděle připomínala spíš jaro. Snažím se do duše uložit paprsek ubíhajícího dne, ale neustále je rychlejší než já. Podařilo se mi zachytit pár mrazivých střípků. Nikdo nedokáže malovat tak, jako opravdový mráz. Sedíte v autě a příroda maluje na nebe zase jinou nádheru. Za pár dní volavka nehybně stojí na břehu a předstírá, že tam vlastně ani není. Rybník je kouzelný v každém období. Miluji pohled skrz stříbřité kmeny topolů na blankytně modrou oblohu. Ten pohled se nikdy neokouká. Hladina rybníku poskytne další nezapomenutelný, kouzelný pohled. Když se dívám na barvy oblohy v zapadajícím slunci, tak vím, kde našel pan režisér Vorlíček inspiraci na barvu šatů legendární Popelky. Tohle dokáže jen příroda. Rija

15 let lásky

 Dnes je to neuvěřitelných 15 let, co spatřila světlo světa naše Nelinka. Vzpomínám si, jak jsem chtěla nějaké zvířátko. Děti odrůstaly, už netoužily držet se maminky za sukni a mě bylo najednou nějak smutno. Jen jsem se bála, že to s tou němou tváří nebudu umět. Úplně živě si vybavuji chvíli, kdy mi kamarádka povídá, že její fenka bude mít štěňátka. Než se narodily, tak jsem pořád přemýšlela, jestli ano nebo ne. Nakonec mě postrčil manžel, ale musela jsem slíbit, jak budu náš přírůstek do rodiny vychovávat, aby věděl co smí a co ne a hlavně kam smí. Mezi největší podmínky patřilo pes nesmí do postele a nesmí se krmit naším jídlem. Mě je to jasné do teď, jen netuším, jak je možné, že bez plyšáka v posteli se nejde spát a poslední dobou se bez plyšáka ani nesnídá:-))). Samozřejmě, že první zákaz porušil manžel a to doma nebyla ještě ani dva dny:-). Kamarádka mi vybrala klidné štěňátko. Přesně za dva měsíce jsme si přivezli domů malé bílé nic. Nelinka si zvykla velmi brzy a s lišáckým výrazem si omotala celou domácnost kolem tlapky. Jediný, kdo ji měl správně vycepovanou, byl starší syn. Oblíbila si pobyt na chalupě a procházky. Vždycky jsem kamarádce tvrdila, že je určitě křížená s klokanem, protože její skoky byly obdivuhodné. Její zvědavý čumáček byl pořád někde strčený a neustále špinavý. Když jsme si přinesli na chalupu první kotě, okamžitě se staly nejlepšími kamarády a parťáky na lumpárny. Nejraději hlídala koťátka, která se nám narodila. S kočičí mámou se střídaly v hlídání. Vůbec si nedovede představit, kolik štěstí a lásky nám každý den poskytuje. Dnes už je to psí dáma v letech a na lumpárny už dávno nepomýšlí, ale mazlí se neustále. Plyšáky už necupuje a chuť k jídlu ji neopustila. Je to malý žrout. Občas si dělám legraci, že kdyby dostala možnost, tak nás sní, jak Otesánek na posezení:-). Nelinko, přejeme hodně zdraví a abys tu s námi byla ještě hodně dlouho. Rija

Mrazivá procházka

Zítra se láme první měsíc letošního roku. Už bude v půlce. Díky slunečným dnům se nám dařilo odjíždět z práce ještě za světla. I tak mi chybí slunce. Proto se vždy těším na víkend. Včera jsem vstávala dost brzy, vlastně ještě za tmy, tak jsem si nachystala vše na oběd a těšila se, jak si užiji procházku. I když bez sluníčka. Jenže Nelince se nechtělo. Netuším proč, ale došly jsme stěží na okraj vesnice. Otočila se a už se z domu nehnula. Tak dnes dopoledne jsem učinila druhý pokus. Sice foukalo, ale objevovalo se sluníčko. Kupodivu se Nelince venku líbilo, tak jsme došly až k rybníku a prošly se podél něj. Rybník byl v obležení bruslařů. Nestává se tak často, aby celý zamrzl. Párkrát jsem ho už zažila, ale tolik bruslařů jsem na něm snad ještě neviděla. Pochopitelně, že široko daleko žádné zvířátko nebylo. Chtěla jsem si vyfotit zamrzlý rybník, ale bez bruslařů, tak jsme šly až k lesíku a fotila jsem z druhé strany. Staré vrby měly část větví přimrzlých k hladině. Když jsme šly tudy naposledy, ani jsem si nevšimla, kolik větví je ponořených do vody. Až teď, když uvízly v ledovém obětí vody. Naštěstí sem bruslaři nejezdí, protože jsou tady díry kvůli rybám. V trávě jsem zahlédla malého ptáčka. Nejspíš mu byla zima, protože se nesnažil uletět. Díky tomu, se mi podařilo jej vyfotit. Možná byl v šoku, nejspíš nečekal, že se tam někdo objeví. Chvíli jsme se pozorovali navzájem a pak odhopkal do rákosí. Až doma jsem zjistila, že to byl střízlík. Toho jsem zatím, na svých procházkách,  ještě nepotkala. O to větší radost jsem měla, že se fotka podařila. Škoda, že opět začalo foukat, tak jsme se otočily a pospíchaly domů. Měla jsem v plánu, vyrazit i odpoledne, ale sluníčko se někam schovalo a vítr zůstal, tak se nám ven nechce. Navíc moje společnice usnula a nějak se jí nechce vstávat. Má na to nárok, v úterý jí bude 15 roků. Pohodový další pracovní týden. Rija

Kouzlo okamžiku

Musím říct, že prvních 14 dní letošního roku uteklo tak rychle, že mám pocit, jako bych večer usnula a vzbudila se místo ráno, až za 14 dní. Šílené. Minulý víkend jsem odstrojila stromeček a uklidila vesničku. Opět nastalo takové mrtvé období. Nejraději bych se uložila k zimnímu spánku a vzbudila se na jaře, až se bude dát kopnout do země:-))). Sem se mému oku podaří uvidět krásu cestou z práce. Nejinak tomu bylo i ve středu. Obloha vypadala nádherně. Zapadající sluníčko a oblaka vytvořily úžasnou podívanou. Snažila jsem se něco málo zachytit z auta, ale kvalita našich vozovek je naprosto katastrofální, takže nerozmazaných záběrů mám velice málo. Sem tam se mi na snímcích objeví část auta:-))). Ale i tak si myslím, že je to nádherná podívaná. Na tento víkend jsem si naplánovala zajímavější činnost, tak snad budu brzy hotová. Přeji krásný pohodový víkend. Rija

První letošní

První letošní příspěvek a první letošní procházka. Doufám, že jste silvestrovské veselí prožili v poklidu a do toho nového roku vykročili tou správnou nohou. U nás jsme viděli tři nádherné ohňostroje a protože Nelinka už špatně slyší, tak je přežila v poklidu. Krásně nám ten nový rok začal, je pondělí a začíná tak nejen nový rok, ale i týden. Musela jsem dnes porušit všechny zvyky a tradice. Včera jsem vyprala zbytek prádla, ale už mi nestihlo uschnout a o nějakém žehlení nemohla být ani řeč. Nechtěla jsem prádlo nechat zbytečně ležet, tak jsem se u žehlení alespoň trošku protáhla. K obědu jsme tradičně měli čočku. V noci pršelo a tak ráno a dopoledne bylo pošmourné. Krmítko bylo v obležení a před domem mi strakapoud poskytl úžasnou podívanou. Pozorovat ho, bylo mnohem zábavnější, jak televizní program:-). Jen fotky nejsou moc ostré, fotila jsem přes záclonu. I tak jsem ráda, že jde strakapoud vidět tak hezky. Odpoledne jsme vyrazili na první novoroční procházku. Využili jsme sluníčka a vyrazili ke sklepům a vraceli se zpět podél hranic. Krásně jsme se provětrali. My si dali kávu a Nelinka usnula jak miminko. Vytáhla jsem nový zápisník a u praskání ohně v krbu, napsala první letošní zápis. Předsevzetí si nedávám, ale pro letošní rok udělám výjimku, budu se snažit užít si každý den, který mám před sebou.  Poslední volný den utekl a zítra s chutí do pracovního procesu. Vybavilo se mi, když jsem se chystala do školy. Úplně jsem slyšela větu, kterou mi maminka říkala pravidelně: "Máš nachystané pouzdro, ořezané pastelky". :-)))). Přiznám se, že při té větě jsem přemýšlela, jestli mám v tašce propisku, kterou vozím neustále sebou. No to víte, že tam nebyla, byla ještě v batohu, který jsem sebou měla na výletě. Takže už mám tašku nachystanou a budu doufat, že ráno budou ve vlaku topit. Pohodový první den nového roku. Rija