Mrazivá procházka

Zítra se láme první měsíc letošního roku. Už bude v půlce. Díky slunečným dnům se nám dařilo odjíždět z práce ještě za světla. I tak mi chybí slunce. Proto se vždy těším na víkend. Včera jsem vstávala dost brzy, vlastně ještě za tmy, tak jsem si nachystala vše na oběd a těšila se, jak si užiji procházku. I když bez sluníčka. Jenže Nelince se nechtělo. Netuším proč, ale došly jsme stěží na okraj vesnice. Otočila se a už se z domu nehnula. Tak dnes dopoledne jsem učinila druhý pokus. Sice foukalo, ale objevovalo se sluníčko. Kupodivu se Nelince venku líbilo, tak jsme došly až k rybníku a prošly se podél něj. Rybník byl v obležení bruslařů. Nestává se tak často, aby celý zamrzl. Párkrát jsem ho už zažila, ale tolik bruslařů jsem na něm snad ještě neviděla. Pochopitelně, že široko daleko žádné zvířátko nebylo. Chtěla jsem si vyfotit zamrzlý rybník, ale bez bruslařů, tak jsme šly až k lesíku a fotila jsem z druhé strany. Staré vrby měly část větví přimrzlých k hladině. Když jsme šly tudy naposledy, ani jsem si nevšimla, kolik větví je ponořených do vody. Až teď, když uvízly v ledovém obětí vody. Naštěstí sem bruslaři nejezdí, protože jsou tady díry kvůli rybám. V trávě jsem zahlédla malého ptáčka. Nejspíš mu byla zima, protože se nesnažil uletět. Díky tomu, se mi podařilo jej vyfotit. Možná byl v šoku, nejspíš nečekal, že se tam někdo objeví. Chvíli jsme se pozorovali navzájem a pak odhopkal do rákosí. Až doma jsem zjistila, že to byl střízlík. Toho jsem zatím, na svých procházkách,  ještě nepotkala. O to větší radost jsem měla, že se fotka podařila. Škoda, že opět začalo foukat, tak jsme se otočily a pospíchaly domů. Měla jsem v plánu, vyrazit i odpoledne, ale sluníčko se někam schovalo a vítr zůstal, tak se nám ven nechce. Navíc moje společnice usnula a nějak se jí nechce vstávat. Má na to nárok, v úterý jí bude 15 roků. Pohodový další pracovní týden. Rija